Základní informace Historie
Koupání Zajímavosti
Počasí Stravování
Doprava Příprava na cestu
Ubytování Nakupování

 


 


Základní informace.

Ostrov Rhodos má rozlohu 1400 km2 a je druhým největším řeckým ostrovem za Krétou, pokud ovšem neuvažujeme Peloponés (viz. stránka Peloponés). Cesta po pobřeží, okolo celého ostrova, je dlouhá 220 km, v nejširším místě měří ostrov 34 km a na délku potom 77 km. Rhodos je vzdálen pouhých 20 km od pobřeží Turecka a je největším ostrovem Dodekanéského souostroví Jižní Sporady, které tvoří asi 100 ostrovů, většinou neobydlených, pouze 19 z nich je obydleno stále. Břehy Turecka lze z Rhodosu zřetelně vidět pouhým okem. Ze západní strany je ostrov omýván Egejským mořem, zatímco z východní strany mořem Středozemním. Na západním egejském pobřeží jsou mnohem větší vlny, je zde silnější vítr a chladnější moře, a také méně vhodných míst ke koupání (pláží). Tento rozdíl je velmi dobře patrný když se postavíte na nejsevernější místo ostrova ve městě Rhodos nebo na "oboustrannou" pláž v Prasonissi (mezi oběma moři je pouze 200 m široký pruh pláže) a sledujete rozdíl obou pobřeží. Rozdíl je velmi znatelný.
Podle starořecké mytologie patřil ostrov bohu slunce Héliovi (je to "ostrov slunce") a jmenoval se Heliousa. Hélius však ostrov věnoval nymfě Rhodon a od té doby se ostrov jmenuje Rhodos. Rhodos byl v historii velmi významnou obchodní a dopravní křižovatkou a centrem námořní dopravy. V roce 408 př.n.l. byla už lodní doprava tak silná, že nestačily tři původní přístavy (Iályssos-Trianda, Kámiros, Lindos) a bylo založeno nové město Rhodos na nejsevernějším místě ostrova. V roce 305 př.n.l. byl ostrov celý rok neúspěšně obléhán řeckým vojskem Demetriem, synem Antigonema, za trest, že ostrované se odmítli spojit s Antigonem, nástupcem Alexandra Velikého, ve válce proti Ptolemaiovi I, tehdy ještě makedonskému generálovi, později egyptskému králi. Demetriovo vojsko proslulo, kromě jiného tím, že úspěšně používalo pro dobývání hradeb svých nepřátel důmyslný devítipatrový stroj Helepolis, který byl přistaven ke hradbám. Tento stroj byl z bronzu a byl tak mohutný, že k manipulaci s ním bylo potřeba posádky 3400 mužů. Helepolis však tentokrát k dobytí hradeb Rhodosu nestačil, řecká vojska nedokázala Rhodos dobýt a bylo uzavřeno příměří a Demetrius přenechal zbytky bitvou poškozeného stroje Rhodosanům. Z Helepolisu byl potom sochařem Charésem z Lindosu postaven za 12 let slavný Rhodoský kolos (jeden ze sedmi divů světa). Rhodoský kolos byl dokončen v roce 290 př.n.l., měl hmotnost 20 tun (byl z oceli a bronzu) a měřil na výšku 32 m. K ocelovému skeletu byl připevňován plášť sochy z bronzových tvarovaných plátů a dutý vnitřek sochy byl postupně zaplňován kamením, aby socha měla dostatečnou stabilitu. Sochař Charés z Lindosu však později shledal ve svých výpočtech chybu a spáchal proto sebevraždu. Rhodoský kolos byl bohužel zničen po sedmdesáti letech po svém dokončení při zemětřesení, kdy se zřítil na zem a poničil okolní domy. Delftská věštkyně varovala obyvatele Rhodosu před obnovením Kolosu a trosky Kolosu ležely proto více než 900 let na zemi. V polovině sedmého století arabští piráti zbytky Kolosu rozebrali a po kusech ho rozprodali židovským kupcům ze Sýrie. Mnoho století lidé věřili, že socha, připomínající boha Hélia, stála rozkročena nad vjezdem do přístavu. Moderní průzkumy však prokázaly, že by to bylo z mnoha důvodů (geologické, rozkročení sochy 400 m, pád sochy do moře, apod.) nemožné. Socha zřejmě stála ve městě a shlížela na přístav. Byla prý viditelná velmi daleko z širého moře.

Zpět na začátek



Historie Rhodosu.

Historie Rhodosu je velmi pestrá, což je dáno polohou ostrova v oblasti starořecké civilizace, dále velkým významem z pohledu námořní dopravy a také značným významem z pohledu strategické polohy, na rozhraní mezi politicko-hospodářsko-ekonomickými mocnostmi evropské a asijské kultury. Historii lze rozdělit na několik období.

Kykladská kultura (3200-2000 př. Kristem)
Na souostroví Kyklady v Egejském moři vznikaly proslulé schematické mramorové sošky, vysoké 10-150 cm, takzvané kykladské idoly.


Minojská kultura (2600-1450 př. Kristem)
Na Krétě se tvořila první vyspělá kultura na evropské půdě. V první polovině 2. tisíciletí ovládali Kréťané obchod po celém Egejském moři a v oblasti východního Středomoří. Své obchodní kolonie zakládali také na pobřeží ostrova Rhodos.
>Mykénská kultura (1580-1150 př. Kristem)
Na poloostrově Peloponés vznikaly vlivné achájské městské státy, nejmocnějším z nich byly Mykény. Do sféry mykénského vlivu se dostaly také ostrovy v Egejském moři. Také na Rhodosu zakládaly Achájové své osady.


Temná staletí (11500-900 př. Kristem)
Na řeckou pevninu pronikaly dórské kmeny, které pustošily achájská města. Záhy se Dórové dostali i na Rhodos a založili zde městské státy Ialysos, Lindos a Kamiros.


Geometrické období (900-700 př. Kristem)
Tato historická epocha byla pojmenována podle pravidelných geometrických tvarů, které v této době převládaly ve výzdobě keramiky. Tři rhodoské obce se spolu s ostrovem Kos a maloasijskými městy Kindos a Halikamas (dnes Bodrum) sdružily do spolku šesti dórských měst, zvaného hexapolis.


Archaické období (700-500 př. Kristem)
V podobě mnoha samostatných městských a ostrovních států se začala formovat řecká státnost. V 17. století př. Kristem založila tři rhodoská města vlastní kolonie na pobřeží Černého moře a na Sicílii. Významným střediskem námořního obchodu se stal Lindos. Kolem roku 550 př. Kristem vládl v Lindosu tyran Kleobulos, řazený k sedmi legendárním mudrcům řeckého středověku.


Perské války (490-479 př. Kristem)
Peršané, kteří se zmocnili pobřeží Malé Asie a mnoha ostrovů v Egejském moři, podnikali také útoky na řeckou pevninu. Athéňané, spolu se svými spojenci, je po několika námořních a pozemních bitvách v roce 479 př. Kristem definitivně odrazili. V boji musel stát Rhodos po boku Peršanů, ale po řeckém vítězství se připojil k aténskému námořnímu spolku, jehož centrum je na ostrově Delos.


Klasické období (479-338 př. Kristem)
Vůdčí silou v Řecku byl městský stát Athény. Athéňané však byli oslabeni boji, které vedli se Spartou, takzvaná peloponéská válka. V průběhu peloponéské války útočili Athéňané na Kamiros. Tyto útoky však byly společným rhodoským loďstvem odraženy. Roku 408 př. Kristem založily tři rhodoské obce společně město Rhodos.


Helénistické období (338-146 př. Kristem)
Po bitvě u Chaironeie si makedonský král Filip II. podmanil celou řeckou pevninu. Rhodos s ním v roce 336 př. Kristem uzavřel spojenectví, ale po smrti jeho syna Alexandra Velikého, roku 323 př. Kristem byli Makedonci opět z ostrova vyhnáni. V roce 305 př. Kristem odolal Rhodos, obléhání makedonského krále Demetria Poliorketa a obyvatelé vystavěli jeden ze sedmi divů světa - rhodoský kolos.


Římská nadvláda (146 př. Kristem –394 po Kristu)
V roce 146 př. Kristem dobývají Řecko Římané. Rhodos se však do závislosti na Římu dostává až roku 31 př. Kristem. V roce 44 pro Kristu se pak ostrov stává římskou provincií. Při pozdějším dělení připadne Rhodos východořímské říši.


Byzantské období (394-109)
Jako součást východořímské neboli byzantské říše nehrál Rhodos téměř žádnou roli. V 17. století pronikali na ostrov muslimští Arabové. K rozhodujícímu oslabení říše dochází po dobytí hlavního města říše Konstantinopolu na pokyn benátského dóžete při 4. křížové výpravě. Mnoha ostrovů v Egejském moři se zmocnily nově vznikající rytířské řády, Rhodos dobyli v letech 1306-1309 johanité.


Rytířský řád na Rhodosu (1309-1522)
Za vlády rytířského řádu johanitů na ostrově vznikaly především velkolepé stavby ve městě Rhodos. V roce 1522 byl Rhodos po šest měsíců obléhán osmanským sultánem Sűleymanem I. Nádherným. Johanité před jeho náporem kapitulovali a 1.1.1523 Rhodos opustili.


Osmanská nadvláda (1523-1912)
Na ostrově se usadili turečtí kolonisté a mnoho židů přicházejících ze Španělska. Stavěli se zde mešity a synagogy.


Dvacáté století
1912
Rhodos a po něm i ostatní části souostroví Dodekanesos dobyli Italové.


1923
Smlouva z Lausanne potvrdila oficiálně italskou nadvládu nad ostrovy.


1943
Německo vystřídalo Itálii v roli okupační mocnosti na ostrově a v roce 1944 deportovalo všechny rhodoské židy.


1945
Řecké jednotky osvobodily Rhodos. Na řecké pevnině však pokračovala až do roku 1949 občanská válka, která Řecko stojí více obětí na životech než předcházející druhá světová válka. Tento konflikt končí vítězstvím občanských sil nad komunistickými partyzánskými jednotkami.


31. prosince 1947
Rhodos a ostatní ostrovy v souostroví Dodekanesos se staly součástí svobodného Řecka.


1953
Řecko vstoupil do NATO.

1967-1974
Po téměř dvaceti letech trvalých stranických sporů a nestabilních vlád došlo s vědomím královského dvora k puči, po kterém vojenská junta nastolila brutální vojenskou diktaturu.


Po roce 1974
Po pádu diktátorů byla v následujícím referendu zrušena monarchie. Řecko dále rozvíjelo po vzoru západoevropských států stabilní parlamentní demokracii. Byly založeny dvě velké strany, mezi nimiž se dodnes ve volbách rozhoduje: konzervativní Nea Dimokratina (ND) a socialistická strana PASOK. Komunistická strana (KKE) je v parlamentu zastoupena vždy jen několika málo poslanci.


1981
Evropská unie (tehdy ještě Evropské hospodářské společenství) přijala Řecko jako svého plnoprávného člena.


2001
Řecko bylo přijato do Evropské měnové unie, od 28.2. 2002 zde bylo, jako jednotná měna, zavedeno euro.

Avšak kromě bohaté historie, historických staveb a měst, ať z doby starořecké, spojenectví s římem nebo nadvlády Turků, je na Rhodosu také velmi zajímavá příroda, a to nejenom podél pobřeží, ale také ve vnitrozemí ostrova, kde jsou hory s nejvyšším vrcholem 1215 m - Ataviros. Na Rhodosu Vás proto čeká krásné a příjemné prostředí kde opravdu je na co se dívat.

Zpět na začátek


Příprava na cestu.

Jako obvykle jsem bohužel zjistil, že neexistuje žádná možnost získat podrobné a aktuální informace o Rhodosu. Prostudovali jsme všechny čtyři dostupné průvodce (Geoclub, Marco Polo, Merian Live a Berlitz), zakoupil a prostudoval jsem dvě mapy v měřítku 1:100 000, jednu silniční a druhou turistickou (s vrstevnicemi), ale získané informace jsem opět shledal jako velmi povrchní a málo podrobné. Řadu informací jsem naštěstí našel na internetu. Např. nikde není podrobně popsána cesta na Ataviros, takže třeba jenom najít východisko z Ebonasu je obtížné. Horské turistické cesty nejsou značené ani v mapách ani v terénu. Takže bohužel opět nezbývá nic jiného než improvizovat "cestováním do neznáma", jako všude na řeckých ostrovech, které nejsou z tohoto hlediska vůbec připraveny na turisty.

Co jsme chtěli vidět a poznat.

 

Zpět na začátek


Ubytování.

Jako výchozí bod jsme vybrali pobřežní městečko Faliraki. Vedla nás k tomu nejenom výhodná poloha pro výpravy do vnitrozemí a přitom blízkost hlavního města Rhodos, jehož prohlídka vyžaduje několik návštěv v různých denních hodinách (ranní trhy, večerní staré město, přes den nové město, akropole, park Rodini, apod.), ale také možnost nákupů v supermarketech, které jsou pouze na okraji Rhodosu a přitom místo s menším dopravním zatížením. Praxe ukázala, že naše volba byla správná. V hotelu jsme měli k dispozici dva dvoulůžkové pokoje, samozřejmě každý s kompletním sociálním zařízením s balkony ledničkou a parkováním auta přímo u hotelu na hotelovém dvoru (klimatizace pokoje byla pouze za příplatek). Z tohoto ubytovacího zařízení jsme po dobu 12 dní vyjížděli na celodenní, nebo také někdy i dvě půldenní poznávací cesty, podle předem připraveného plánu. Po celou dobu pobytu jsme měli půjčené klimatizované auto Nissan Micra, se kterým jsme za těchto 12 dní najezdili po Rhodosu 1430 Km. Ubytování bylo celkem bezproblémové.

Zpět na začátek

Cestování po Rhodosu.

Po Rhodosu se jezdí celkem příjemně. Jediným problémem je snad pouze to, že většina silnic je prašných s makadamovým povrchem, nebo dokonce kamenitých. Za každým projíždějícím autem se 200 m valí mraky prachu a maximální cestovní rychlost je na takové silnici do 40 km/hod. Asfaltové silnice jsou pouze okolo pobřeží, ve městech a některé hlavní spojky napříč ostrovem. Proto nedoporučuji půjčovat si otevřené terénní auto nebo kabriolet, protože po prašných silnicích by byl takový vůz naprosto nepoužitelný. Náš Nissan Micra kupodivu perfektně těsnil a rovněž klimatizace filtrovala nasávaný vzduch naprosto bezproblémově. Bez klimatizovaného auta, by byl při zavřených okénkách (z důvodu prachu) provoz rovněž nemožný. Venkovní teplota se po poledni pohybuje okolo 40 stupňů C. Ostatní hlavní asfaltové silnice jsou svojí kvalitou srovnatelné s našimi silnicemi. Provoz na Rhodosu není silný, ale pozor na sváteční řidiče z řad turistů a na řidiče, kteří jedou krokem, nepředvídatelně se stále zastavují, rozhlížejí se a fotí z auta a tím jsou pro ostatní provoz nebezpeční. (O autíčku Nissan Micra, viz. část auta, také na tomto WEBu.)


Klepnutím sem spustíte videozáznam z cesty po Rhodosu.
Další videozáznamy a filmy najdete zde.


Na všech svých stránkách používám výhradně svoje vlastní fotografie a videozáznamy.

 

 

Zpět na začátek

Několik zajímavých informací o různých místech na ostrově.

 

Prasonissi.

Výhodou je, že z Kattavie na Prassonissi už byla konečně vybudována asfaltová silnice, donedávna byla pouze prašná jako na většině území ostrova. Nevýhodou naopak je, že moře už definitivně oddělilo ostrůvek Prasonissi s majákem na Capo Prasso od pobřeží, takže zatímco v minulosti se dalo z pevniny na ostrůvek s majákem přejet autem, tak dnes to již není možné, ale je nutné přebrodit vzdálenost cca 150 m na ostrůvek. Brod je poněkud dobrodružný, protože voda v nejhlubším místě dosahuje hloubky 150 cm a je zde silný vítr a vlny až 50 cm, které se Vás snaží při brodění porazit. Pro plavce to není problém, nejtěžší úsek cca 50 m přeplavou, ale když sebou máte brašnu s foťáky a kamerou a oblečení a boty na cestu k majáku, a tyto věci nechcete "utopit", potom se stává z brodu docela dobrodružná výprava.
Cesta k majáku je potom po ostrůvku Prassonissi dlouhá asi 2 km. Je dobré mít na ní dobrou obuv, je kamenitá (jako většina cest na Rhodosu), a doporučuji vzít si i oblečení proti pálícímu slunci. Představa o tom, že na boso v plavkách přeplavete a jen tak se vydáte k majáku, je šílená. Na břehu ostrůvku musíte přejít doslova smetištěm.
Na plážovém ostrohu mezi pevninou a ostrůvkem je SUPER koupání. Já jsem koupání zde považoval za vůbec nejlepší na celém ostrově. Fouká zde silný vítr směrem od západu (od Egejského moře) což odrazuje zhýčkané plážové povaleče, takže je zde nádherně volno. Pláž je široká cca 200 m a dlouhá (po obou stranách ostrohu) na každé straně asi 800 m, tedy z obou stran pláže je moře. Můžete si vybrat, zda se chcete koupat v bouřlivých vlnách a poněkud chladnějším Egejském moři (to jsem upřednostňoval), fakt moc super, nebo zda dáte přednost mnohem klidnějšímu a o něco teplejšímu moři Středozemnímu. Také zde jsem si dobře zaplaval, ale vlny Egejského moře byly lepší. Na snímcích můžete vidět, že na egejském pobřeží jsou vlny kdežto na středozemním pobřeřží nikoliv. Z důvodu stálého větru je zde ráj pro surfaře.
Prasonissi tedy fakt stojí za to !!!

Další fotografie najdete v části Fotogalerie.

Klepnutím sem spustíte videozáznam z Prasonissi.


 

Další videozáznamy a filmy najdete zde.


Na všech svých stránkách používám výhradně svoje vlastní fotografie a videozáznamy.

 

 

 

 

Rhodos.

Rhodos je velmi zajímavé a příjemné město, které má 43500 stálých obyvatel. Uprostřed hradeb se nachází stará historická část, ve které je mnoho uliček plných krámků a turistů. Skrze hradby lze projít několika městskými branami. Okolo hradeb je nové město a přístav. Na kopci nad městem je starořecká akropole z divadlem a stadionem. Je zbytečné popisovat zde jednotlivé pamětihodnosti, jsou popsány v každém průvodci. Nás nejvíce zaujaly večerní uličky ve starěm městě, Hippokratovo náměstí, palác velmistrů, Suleymanova mešita, Hodinová věž, přístav Mandraki, městské hradby věže a brány, ulička rytířů, pobřežní promenáda kolem kasina až na vyhlídku směrem k tureckému pobřeží na nejsevernějším bodu ostrova a Rhodoská akropole na hoře Monte Smith se zachovalým starořeckým divadlem a stadiónem a zbytky Apollónova chrámu. Zajímavý je také starý turecký hřbitov s velmi zvláštními náhrobky a nápisy. Velmi zajímavou atrakcí a zároveň užitečné nákupní místo je také rhodoský trh, který je každou sobotu vedle hřbitova, vlevo při výjezdu z Rhodosu po okresní silnici směrem na Faliraki. Tam lze velmi výhodně nakoupit čerstvé ovoce a zeleninu a přitom se pokochat typickým prostředím trhu a zajímavými stánky s bohatým výběrem nejrůznějších mořských živočichů. Překvapilo mě, že ačkoliv byl vždy dost silný provoz, jezdilo se mi po městě Rhodos s autem naprosto bezproblémově a v klidu a také jsem vždy zcela bezproblémově zaparkoval. Město je jednoduché a po několika projetích a získání orientace už nejsou žádné potíže. Na severním výběžku bylo parkovací místo vždy.

 

 

 

Filerimos.

Filerimos je vrch (267 m) nad jedním ze tří historických měst a přístavů Iályssos-Trianda. Kdysi zde byla akropole antického města Ialyssu. Dnes je zde klášter a křížová cesta zakončená velkým železobetonovým křížem, uvnitř kterého vede točité schodiště a z vodorovných částí kříže, na které lze vstoupit, je vyhlídka do kraje.

 

 

Petaloudes - údolí motýlů.

Údolí motýlů je úzkým údolíčkem klikatícím se podél potoka širokého 2-5m a je asi 5 kilometrů dlouhé. Pro turisty je však přístupná pouze část údolí, a to v délce asi 1 km od spodní části, aby turisté motýly nerušili. Jeho svahy jsou porostlé listnatými keři a údolím vede upravená cesta pro turisty. Motýli (Callimorpha quadripunctaria - Přástevník kostivalový), sedí ve shlucích na kamenech a stromech a láká je sem vůně sladké pryskyřice ambroně, stromu pocházejícího z Malé Asie.

 

Sedm pramenů - Epta Piges.

Odbočkou z pobřežní hlavní silnice na křižovatce Kolimbia, avšak nikoliv do Kolimbie, ale naopak směrem do hor, se dostaneme do údolí sedmi pramenů. Samotné prameniště zmíněných sedmi pramenů není vůbec nic zvláštního, ale atrakcí je zde podzemní zavlažovací 180 m dlouhý kanál, který je průchodný a přivádí vodu z údolí sedmi pramenů do vedlejšího údolí, kde byl púvodně vody nedostatek. Podzemní štola končí jezírkem. Na cestu kanálem je vhodné si vzít baterku, protože uvnitř je schod, o který byste v případě tápání tmou mohli zakopnout. Vody je zde asi 30 cm, dost silný proud a v tunelu se nelze s nikým vyhnout, je na šířku průchodný pouze pro jednu osobu. Prochází se po proudu, tedy ze strany sedmi pramenů a uprostřed délky tunelu je provedena ve stropě skružená studna na povrch.


 


Klepnutím sem spustíte videozáznam z průchodu zavlažovacím tunelem.


Na všech svých stránkách používám výhradně svoje vlastní fotografie a videozáznamy.

 

 

Tsambika.

Tsambika je tak "provařená" pláž, že koupání na ní je holým šílenstvím. Je zde narváno, parkoviště plné aut a hlava na hlavě. Proto návštěvu Tsambiky doporučuji pouze jako přírodní zajímavost a vykoupat se je lepší kdekoliv jinde, ať už na severnější Afandou nebo na jižnější Stegně, když už se mermomocí chcete koupat právě v této části ostrova. Co ale rozhodně stojí za to, je výstup na 326 m vysoký pahorek severně nad Tsambikou k posvátnému klášteru, odkud je nádherný výhled. Cesta na vrchol vede po pohodlných širokých 298 betonových schodech a trvá asi 15 minut (v průvodcích se sice píše 20 minut, ale se dcerou jsme to měřili a byli jsme nahoře velmi pohodlně za 10 minut). Na vrcholu je klášter, který není zajímavý, kříž a je odtud pěkný výhled na moře a na pláž Tsambika.

 

Kámiros.

Zbytky starořeckého města Kámiros jsou rozhodně velmi zajímavou podívanou. Město je vystavěno na svahu s krásným výhledem na moře. V roce 1500 př.n.l. byl Kámiros velmi významným sídlem, když se zde usadili Kréťané, kteří opustili svůj rodný ostrov zničený neznámou katastrofou. Největší rozkvět města nastal však až v 6 stol.př.n.l. Ve druhém stol.př.n.l. roku 226, bylo město zničeno zemětřesením. Město mělo už před 2200 lety vlastní vodovod a kanalizaci z keramických trubek. Vodovod byl napájen z vodojemu umístěného pod zemí, který měl objem 600 m3. Vodojem byl zásobován důmyslným systémem v době dešťů ze sklonitých střech domů. Zbytky města dávají představu o životě zdejších lidí ve starověku.

 

 

Lindos.

Lindos je bývalý hrad, který je vystavěn na skalnatém vyvýšeném poloostrově a pod ním je malebné městečko s bílými domy a úzkými uličkami. Za hradbami opevněným johanitským hradem je na vrcholu skály planina, na které jsou zbytky antického chrámu. Lindos patřil v historii, spolu s Kámirosem a Ialyssosem, ke třem nejvýznamnějším městům a přístavům na Rhodosu. Do Lindosu přijeďte brzy dopoledne, my jsme sem dorazili asi kolem osmé hodiny, tedy dokud sem nepřijedou autobusy s hotelovými masami. Potom můžete v klidu zajet zaparkovat až dolů do městečka Lindos na parkoviště. Do ulic samotného Lindosu se už vjet autem nedá. Z parkoviště projdete několika uličkami městečka a po upraveném chodníku a schodišti do hradu se dostanete až na vrchol. Cesta nahoru nám normální rychlejší chůzí trvala z parkoviště asi 15 minut, a to zcela v pohodě, takže v průvodci uváděné výhrůžky o "namáhavém výstupu" se ukázaly jako naprosto neopodstatněné. Pro porovnání - cesta z Přimdy ke hradu Přimda, což je příjemná procházka, je mnohem náročnější :-).
Pokud chcete nahoru jet na oslíku, tak můžete, ale myslím si, že báchorky o "namáhavém výstupu" se v průvodcích píší právě proto, aby majitelé oslíků měli živobytí a Lindos nepřišel o tuto atrakci. Cesta oslíkem je však úmyslně vedena mnohem delší cestou, okolo Lindosu, aby měl zákazník dojem, že opravdu ušetřil hodně kroků a velikou námahu.
Z vrcholu je pěkný výhled na moře a na Pavlovu zátoku. V uličkách Lindosu pod hradem je spousta krámků se suvenýry a občerstvením.

 

 

Pavlova zátoka.

Pavlova zátoka je nejlépe vidět z vrcholu hradu Lindos. Jde o skalami uzavřenou zátoku s velmi úzkým vjezdem. Legenda říká, že skály byly původně zcela uzavřeny a vodní plocha byla vnitrozemským jezerem bez jakéhokoliv spojení s mořem. Když však do Lindosu přijel apoštol Pavel a hledal v těchto místech přístav, tak se před ním náhle skály rozestoupily a umožnily mu vplutí do zátoky.

 

 

Stravování na Rhodosu.

Tradičně v Řecku, a tedy ani na Rhodosu, nejsou s kvalitou a sortimentem stravování žádné problémy. Kvalita a nabídka jídel jsou na velmi dobré úrovni, obdobně jako na Krétě. Mým výběrem byly jako vždy rybí pokrmy a nabízený sortiment byl vždy k naší spokojenosti. Stravovali jsme se příležitostně na cestách v restauracích, které se nám líbily, nebo v praktických rychlých pouličních občerstveních.
Samozřejmě opětovně, jako snad všude v Řecku, jsou velkým problémem kuřáci ve stravovacích prostorách, a to dokonce i v řadách obsluhujícího personálu !!! Tento obrovský problém velmi ovlivňoval výběr stravovacího místa. Místům kde se kouřilo jsme se velmi důsledně vyhýbali a několikrát jsme museli dokonce odejít a hledat si jiné místo, ačkoliv jsme se již usadili, protože jsme až dodatečně zjistili, že se v zařízení kouří. To bylo velmi nepříjemné a obsluhující to obtížně chápali. Co ale naplat, neslušné chování bylo na jejich straně, nikolv na naší.
Obdobný problém byl také s velmi dotěrným personálem, který má v Řecku ve zvyku nejenom agresivně nahánět potenciální zákazníky už u vchodu, kde vtíravým způsobem oslovuje zcela cizí kolemjdoucí lidi, ale jejich drzost jde tak daleko, že zákazníky ihned zavalují řadou zcela osobních a důvěrných dotazů, se snahou vetřít se do přízně zákazníka a potom ho přesvědčit. Takovým útočným, arogantním a neslušným "dotěrům" jsme se rovněž obloukem vyhýbali a na jejich ataky jsme vůbec nijak nereagovali. Proto bylo někdy obtížné najít vhodnou restauraci, kde se personál choval slušně, nekouřilo se tam a přitom se nám líbilo i prostředí, výhled na moře, apod. Ale i takovéto optimální podniky jsme na Rhodosu naštěstí našli.

 

Zpět na začátek

 

Počasí a koupání na Rhodosu.

Po dvou týdnech prožitých na Rhodosu, (červenec 2004) jsem musel konstatovat, že na ostrově Rhodos jsme opravdu ani jednou nezmokli (na rozdíl od Kréty nebo Peloponésu). Teploty byly sice vyšší, ale celkem snesitelné, přes den v rozmezí od 38 do maximálně 45 stupňů.
Na koupání bylo teplo a moře bylo také dostatečné teplé. Na některých místech pobřeží je velmi špatný přístup do moře, ostré kameny, a některé pláže jsou velmi přeplněné. Jako příklad nevhodného místa ke koupání mohu uvést jihozápadní pobřeží (silnice podél moře z Kattavie do Apolakkie), kde jsem podle mapy tušil dobrou příležitost ke koupání, ale výsledkem bylo velké zklamání. Tato část pobřeží je ke koupání naprosto nevhodná, a to z důvodu kamenitého a nevlídného přístupu do moře, kde hrozí, že Vás vlny doslova utlučou o kameny.
O přeplněných plážích už jsem se zmínil, tímto odstrašujícím příkladem jsou např. Tsambika nebo Lindos, Rhodos, Faliraki a další, kde je hlava na hlavě. Já považuji za nejlepší koupání na Rhodosu návětrnou egejskou stranu Prasonissi s perfektním jemným pískem a bezvadnými vlnami, ve kterých se člověk při plavání "správně utahá" a vyřádí a kromě toho je zde úplně volno (FAKT - viz. foto a video dole), je zde optimální pozvolný sklon (hloubka 2 metry asi tak 30-40 m od břehu. Prostě super !!! Koupali jsme se také vícekráte na Stegně a Afandou (afandou je strmější, hloubka 2 m asi 10-15 metrů od břehu), ale byla i jiná vhodná místa, která jsme úspěšně prověřili při cestách podél pobřeží. Ve Faliraki, kde jsme bydleli, to bylo s koupáním poněkud horší, protože hlavní pláž je přelidněná a když jsme zkusili jižní část (směrem k zátoce Antoniho Quina), kde je méně lidí, tak tam byl zase špatný přístup do moře (velmi ostré kameny). Obdobně přeplněné jsou také prakticky všechny pláže u větších měst nebo rekreačních středisek, např. rhodoská pláž pod kasinem. Doslova překvapujícím šokem však bylo koupání v lázních Kallithea, kde se do vody "leze" přes balvany po speciálních konstrukcích, můstku a schůdkách (viz. foto).



Klepnutím sem spustíte videozáznam z návětrné pláže na Prasonissi.


Na všech svých stránkách používám výhradně svoje vlastní fotografie a videozáznamy.

 

Zpět na začátek

 

Nákupy a lidé na Rhodosu.

Trhy: Hlavní rhodoský trh (při vjezdu do Rhodosu po pobřežní silnici z Ag. Marina směrem od Faliraki hned vpravo za hřbitovem), jsme navštívili za dobu našeho pobytu dvakrát, je vždy v sobotu od rána, a vždy jsme zde dobře nakoupili ovoce a zeleninu.
Supermarkety: Malé supermarkety (krámky se smíšeným zbožím) jsou prakticky všude, ale mají menší výběr a vyšší ceny. Velké supermarkety Lidl jsou např. dva při příjezdu do Rhodosu (vždy před Rhodosem u silnice, nelze je přehlédnout), a to jeden při příjezdu od Ag. Marina a druhý při příjezdu po hlavní silnici od Tsairi - Sgourou. U každého Lidlu je vždy umístěn ještě další velký obchod, u jednoho EuroSpar a u druhého AB. Nakoupit zde lze všechno jako doma, ale často nebyly velké perlivé minerálky (vždy byly rychle rozebrány).
Krámky se suvenýry: Tak to nebylo naše hobby. Prohlédli jsme si je pouze ze zájmu, protože patří k místnímu koloritu a snad i "turistickému" folklóru. Nakupovat zde je však o nervy, protože prodavač Vás ve své dotěrnosti nenechá ani prohlédnout zboží. Sotva se přiblížíte a pohlédnete na zboží, už je u Vás a vychvaluje, předvádí, nabízí, snaží se navázat kontakt, takže nezbývá než všeho nechat a uprchnout z jeho spárů.

Zpět na začátek

 


Zpět na hlavní stránku

 


Služby znalce z oboru oceňování nemovitostí a stavebnictví najdete zde.

Znalec