Mallorca - základni informace.

Mallorca je největším ostrovem Baleárského souostroví, které náleží Španělsku. Baleáry se nacházejí ve Středozemním moři, a to ve vzdálenosti necelých 200 km na jihovýchod od Barcelony. Baleárské souostroví tvoří Mallorca, Ibiza, Menorka, Formentera (Pityus) a dalších asi 150 malých ostrovů. Ostrov Mallorca má rozlohu 3640 km2 a žije na něm 620 000 stálých obyvatel. Obyvatele Malorky živí převážně turistika a v době turistické sezóny, kdy jsou plné hotely, se počet lidí na ostrově několikanásobně zvětšuje. Současné jméno dostala Mallorca už v době předkřesťanské. Pro Řeky byla ještě "ostrovem nahých lidí", Římané ji nazývali "Balearis Major" nebo také "Majorica", což významově znamená hlavní (ostrov). Z tohoto jména potom vznikl dnešní název Mallorca. Geologicky ostrov náleží k horskému pásmu, které se rozprostírá od marockého Atlasu přes Andaluské pohoří až k Sierra Nevada, které vzniklo ve stejné době jako Alpy. Územní reliéf ostrova tvoří tři paralelně od jihozápadu na severvýchod se rozprostírající krajinné oblasti. Na severozápadě se v těsné blízkosti pobřeží táhne horské pásmo Serra de Tramuntana, jehož nejvyšší vrchol Puig Major je zároveň nejvyšším vrcholem Mallorcy a dosahuje výšky 1 445 metrů. Na jihovýchodě je pohoří Serra de Llevant, jehož vrcholky dosahují do výšky až 500 metrů. Mezi těmito dvěma horskými oblastmi leží široká zvlněná střední oblast, úrodná plošina Es Pla.

 

Zde najdete podrobnou mapu ostrova Mallorca.

 

Co jsme chtěli vidět.

Celé pobřeží ostrova se všemi romantickými zákoutími.
Hlavní město Palma a jeho pamětihodnosti a významné a zajímavé objekty.
Proslulé pláže a zátoky Malorky okolo celého pobřeží.
Pohoří Serra de Tramuntana s nejvyšší horou Puig Major.
Zemědělské velmi úrodné vnitrozemí.
Významná města na ostrově, život v nich a mallorské trhy a přístavy.
Rekreační střediska na ostrově.
Život místních obyvatel.

 

Cesta na Mollorcu.

V roce 1997 jsme tam i zpět letěli se španělskou společností Viva Air. To byla hrůza. V letadle se kouřilo, byla tam špína a nelíbila se nám ani obsluha cestujících a kvalita služeb. S touto společností bych už nikdy nikam neletěl a od té doby si velmi pečlivě vybírám, s jakou leteckou společností cestu absolvovat. V roce 2004 jsme letěli obě cesty s Travel Servisem, který považuji za lepší než ČSA a létám s touto společností rád. Cesta je vždy bezproblémová. Z Prahy na Mallorcu trvá let Boeingem 737 (800) v průměru 2 hodiny a 20 minut. V roce 1997 jsme přistávali v Palmě ještě na starém letišti, které však bylo od té doby velmi významně přestavěno a dnes (2004) již funguje pěkné nové letiště.

Poznámka k letišti v Palmě:
Na letišti v Palmě jedna z českých turistek velice suveréně tvrdila, že letiště v Palmě je podle počtu přepravených osob největším letištěm v Evropě. Byla velmi rozzlobena, když jsem s ní nesouhlasil. Našel jsem si tedy po příletu domů, pouze pro informaci, potřebné údaje z roku 2003. Letiště v Palmě odbaví za rok 17 832 500 osob. Letiště v Barceloně 21 348 200 osob, letiště v Madridu 33 915 300 osob, letiště v Amsterdamu 40 740 100 osob, letiště v Paříži 48 303 400 osob, letiště ve Frankfurtu 48 450 400 osob a letiště v Londýně potom dokonce 63 338 600 osob. Co k tomu dodat, statistika je jasná. Při úvaze, že v jednom letadle se přepraví 200 osob (což je kapacita nejfrekventovanějšího boeningu 737) vychází na Palmu v průměru jedno letadlo za 6 minut. Dotyčná paní tvrdila, že na letišti v Palmě přistává nebo startuje jedno letadlo každých 56 vteřin. To by však znamenalo cca 60*24*365*200= 105 120 000 přepravených osob za rok, 288 000 osob za den, 12 000 osob za hodinu a 200 osob za minutu, což je nesmysl už při pohledu na frekvenci odbavení u pasové kontroly. Letiště v Palmě je sice velké, ale jak je vidět tak z daleka ne největší v Evropě a už vůbec ne o tolik, jak si představovala tato turistka.
Pro zajímavost doplňuji ještě údaje z roku 2004 (doplněno v roce 2005).
Největší evropská letiště podle počtu přepravených cestujících (2004):
01. Londýn Heathrow (LHR) 67,344.054
02. Paříž Charles de Gaulle (CDG) 51,260.363
03. Frankfurt (FRA) 51,098.271
04. Amsterdam (AMS) 42,541.180
05. Madrid(MAD) 38,704.731
06. Londýn Gatwick (LGW) 31,461.454
07. Řím-Fiumicino (FCO) 30,675.578
08. Mnichov (MUC) 26,814.505
09. Barcelona (BCN) 24,549.600
10. Paříž Orly (ORY) 24,032.200
22. Vídeň 14,785.500
30. Praha- Ruzyně 9,696.413
Jak je vidět, tak v roce 2004 nebylo letiště v Palmě ani mezi prvními deseti, natož první

Jako klasicky však byl problém s tím, jak letištní personál velmi nešetrně zachází se zavazadly cestujících. Při balení je proto třeba myslet na to, aby křehké věci byly umístěny doprostřed zavazadla. Jeden ze spolucestujících měl údajně přeštípnutý zámeček, nedozvěděli jsme se však zda se mu něco ztratilo. Cesta rychlostí okolo 800 km/hod. ve výšce 11500 m s okolní teplotou - 55 stupňů proběhla jinak bezproblémově.

 

Cestování po Mallorce.

Na Malorce jsem doposud prožil 19 krásných dní dovolené. V roce 1997 v červenci 8 dní a v roce 2004 v srpnu 11 dní. Po celou tuto dobu jsem měl k dispozici vypůjčené auto a každý z těchto devatenácti dnů jsem jezdil po ostrově a poznával jeho překrásná místa. Celkem jsem po ostrově za oněch 19 dní najezdil 3280 km, což je 173 km na jeden den, a to křížem krážem ostrovem po cestách všeho druhu, i po těch nejzastrčenějších prašných. Mezinárodní řidičský průkaz není potřeba, zcela stačí náš, a to i přesto, že některé naše cestovky tvrdí opak. Benzin (bezolovnatý 95) stál v létě 2004 jeden litr 0,9 euro a půjčení auta střední třídy (Ford Fiesta Trend 1,4, pětidveřový s klimatizací) stálo v roce 2004 na jeden den 31 euro.
Trochu problémů může nastat při půjčování auta. Malorka je přeplněna turisty a aut na půjčení je zde nedostatek. Při náhodné návštěvě autopůjčovny Vám jednoduše řeknou, že žádné volné auto bohužel není k dispozici. My jsme využili velmi dobrého osobního kontaktu našeho průvodce s autopůjčovnou Centauro. Průvodce nám půjčení auta telefonicky zařídil i přesto, že nám v autopůjčovně řekli, že nám auto nepůjčí, protože žádné bohužel není volné. Jednoduše platí zde asi osobní kontakty mnohem více než peníze, podobně jako u nás. Téměř všichni čekající ve frontě na půjčení auta měli v ruce předběžnou objednávku, kterou si vyřídili už z domova zřejmě po internetu nebo přes cestovku. Ti co jí neměli, měli prostě smůlu a odcházeli s nepořízenou, naštvaní a zklamaní. Já jsem naivně spoléhal, po zkušenostech z Řecka, že autopůjčovny jsou plné aut a bezproblémově dostupné přímo v místě. Mrzelo mě potom, že jsem si auto nezamluvil také po NETu už z domova, ale náš průvodce nám naštěstí pomohl. Takže pozor na to. Adresa naší půjčovny je zde.
Silnice na ostrově jsou velmi pěkné, s asfaltovým povrchem, nesrovnatelně lepší než v Řecku nebo v jižní Itálii. Prašné jsou pouze ty nejpodřadnější cesty v horách nebo u zemědělských políček, nebo k některým zcela zastrčeným zátokám na pobřeží. Oproti roku 1997 přibylo mnoho nových silnic a původní silnice byly rozšířeny a opraveny. Také dnes se na mnoha místech staví stále mnoho nových tras a dálničních úseků. Provoz na silnicích je velmi silný a bohužel je nutné počítat s velice problematickými a špatnými řidiči, především z řad turistů, kteří na silnicích dělají řadu chyb a problémů. Nejčastěji jsem se setkával s tím, že si při odbočování vlevo nenajedou ke středu vozovky a blokují provoz za sebou, nejsou schopni odhadnout šířku svého půjčeného vozu ani jeho možnosti při předjíždění, apod. Mnoho řidičů také bezradně bloudí, přičemž se otáčejí, couvají a zastavují na nevhodných místech, nebo se rozhlížejí po kraji a nedávají pozor na cestu. Při silné dopravě tito řidiči komplikují provoz a je potřeba s tím počítat. Malorčané si libují v kruhových objezdech, kterých je zde velmi mnoho. Je to často diskutované téma mezi zastánci a odpůrci těchto křižovatek. Já nemám kruhové objezdy rád, protože zpomalují dopravu (všichni musí před touto křižovatkou brzdit i když by jí normálně projížděli po hlavní) a tím se snižuje propustnost silnic. Z toho plynou větší dopravní zácpy, naštvaní řidiči a tím klesá bezpečnost provozu. Kromě toho přibývá množství kolizních bodů (počet křížení), vznikají nebezpečné momenty při odbočování z kruhového objezdu (obzvláště když je objezd dvou nebo i vícepruhý), tím se opět snižuje rychlost a zvyšuje nebezpečí nehody. Na Malorce jsou kruhové objezdy všude a mnohdy se před vjezdem na ně tvoří kolony vozidel a dopravní zácpy. Problémem je také parkování. Platí stejná pravidla jako v Řecku, žlutá čára je zákazem parkování, modrá čára je placené parkování pomocí parkovacích hodin a bílá čára je parkování zdarma. Při silném provozu na Mallorce je však často velmi obtížné najít parkovací místo i v placené zóně. Proto při plánování času na cestách je nutné počítat nejenom s dopravními zácpami, ale také s časem potřebným na vyhledání parkování. Dopravní značení na Malorce je specifické a než ho pochopíte a zvyknete si na něj, budete občas bloudit a nebudete zdaleka sami. Doporučuji použití GPS. Ukazatele směru na některých křižovatkách často chybějí úplně, nebo jsou směrovky umístěné tak, že na ně není vidět. Často směrovky bývají až za křižovatkou, nebo v křižovatce (nikoliv před ní) a jsou umístěny rovnoběžně se směrem jízdy, takže na ně při pohledu dopředu není vidět. Chybějí také u nás zcela běžné značky s informací o počtu kilometrů do různých měst na trase, těch je jenom velmi málo. Zvláštností také je, že když jedete na určitý směr, tak není na směrovkách uváděno stále stejné cílové město v tomto směru, ale vždy nějaké jiné město ležící na trase. Musíte proto znát všechna města ve Vašem směru, protože na jedné křižovatce jedete např. na Santanyí, ale při příjezdu na příští křižovatku už není žádný směr označen na Santanyí, ale je uvedeno zase jiné městečko na této trase. Kuriózní je také označení, kdy jeden směr na konkrétní město a druhý směrový ukazatel říká "všechno ostatní". Tedy když nejedete na směr konkrétně uvedený, jeďte na všechno ostatní, snad to bude i ten Váš směr. Takže bloudících aut budete stále potkávat hodně.

 

Lidé a život na Mallorce.

Lidé na Mallorce jsou hrdí na to, že jsou obyvateli Baleárského souostroví a na svojí autonomii a nezávislost. V Palmě mají vlastní baleárskou vládu a všude se budete setkávat s písmeny "IB" (Isola Balearis). V roce 2004 jsem Malorku navštívil relativně těsně po návštěvě Řecka (v červenci Rodos a v srpnu Malorka) což mně umožnilo porovnávat a zaznamenal jsem rozdíly mezi Rodosem a Malorkou. Baleáry jsou bohatší zemí, což je znát na mnohem lepších a kvalitněji provedených silnicích, budovách, inženýrských sítích, apod. Malorčané jsou obecně bohatší než Řekové, mají lepší auta, lepší domy, apod. Místní lidé jsou také ctižádostivější a náročnější. Jsou slušní, hodní, vstřícní a přátelští. Velký rozdíl proti Řecku jsme zaregistrovali v tom, že jsme si konečně mohli normálně v klidu nakoupit a nemuseli jsme neustále vzdorovat dotěrným prodavačům a otravným naháněčům u restaurací, jako v Řecku. V krámě se k nám hned nikdo z prodavačů nehrnul a neobtěžoval nás vychvalováním a vnucováním zboží, ale nechal nás v klidu si prohlédnout a vybrat zboží. Po této stránce jsme byli velice spokojeni a cítili jsme se jako doma. Lidé na Malorce se živí hlavně službami pro turisty, zemědělstvím a rybolovem. Problémem je jejich velmi poklidné až nehorázně pomalé pracovní tempo. To že se nehoní je velmi slabé slovo, oni doslova při práci stačí odpočívat. Například vyplnit smlouvu na půjčení auta, což by naše průměrná úřednice stihla bezproblémově za cca 5 minut, vydrží malorské úřednici až na 20 minut. Přitom se klidně pětkrát splete a pětkrát něco neví a diskutuje proto stále se svými kolegy tyto zdánlivé problémy, avšak pořád je v klidu a s úsměvem, jako kdyby vše bylo tak jak má být. Produktivita práce Malorčanů je podstatně nižší nežli lidí u nás.

 

Počasí na Mallorce.

Na Malorce jsem byl celkem 19 dní, (8 dní v červenci a 11 dní v srpnu). Každý den bylo teplo (denní teploty 32-35 stupňů a noční teploty 27 stupňů). Nutno však dodat, že každý den bylo zataženo, a to alespoň čtvrtinu dne, někdy i celý den, a zhruba polovinu dní jsme zmokli (vždy však pouze krátký slabý letní deštík). Vrcholky hor jsou prakticky stále v mracích, takže při putování horami ve vyšších polohách často mrholí. Proto rozhled v horách a focení v horách jsou velmi nejisté, když se mraky odvalí tak zpravidla pouze na velmi krátkou dobu. Viditelnost na rozhlížení a focení je i v nižších polohách většinou špatná, pořád je takový mlhavý opar, který viditelnost podstatně zhoršuje.

 

Koupání na Mallorce.

Na Mallorce je nejkrásnější a nejrozmanitější možnost koupání, jakou jsem kde zažil. Koupání je zde mnohem lepší než na řeckých ostrovech, kdekoliv v Itálii, a to včetně Kalábrie a Sicílie a je také lepší nežli v Chorvatsku, včetně chorvatských ostrovů. ALE !!!! Přesto je nutné konstatovat, že i koupání na Mallorce může být obrovským problémem... Jsou zde sice desítky překrásných pláží a zákoutí, ale najít takovou, která bude vyhovovat právě Vám není jednoduché. Vyžaduje to dobrou znalost celého pobřeží. Malorka se po stránce koupání v uplynulých deseti letech velmi pronikavě zhoršila. Při mojí návštěvě v roce 1997 bylo koupání ještě reálné prakticky na všech plážích, ale v roce 2004 jsem už zažil zcela jinou situaci. Přibylo mnoho hotelů a některé pláže jsou doslova přeplněné. Po přeplněné pláži nelze často ani projít, natož najít skromné místečko kam si lehnete. Ve vodě je potom hlava na hlavě. Znamená to také, že voda už není tak čistá jako bývala.
Naštěstí si již baleárská vláda tuto negativní skutečnost uvědomila a nejenom, že velmi omezuje výstavbu nových ubytovacích zařízení, ale konečně se i snaží množství návštěvníků ostrova každoročně snižovat.
Troufám si říci, že jsem projel a shlédl většinu pláží na Malorce, a to i včetně těch malinkých (řádově jsem viděl asi 65 pláží na Malorce prakticky po celém pobřeží ostrova). Na velkých plážích, u velkých hotelů, je v sezóně koupání doslova šíleností. Mám na mysli i vyhlášené a doporučované pláže, jako je např. Sa Coma, Mesquida, Mondrago, Cala Pi na Formentoru, Cala Guya, Cala Malto, apod., ale i Alcudia, Can Picafor, Arenal, Plaja de Palma a Can Pastila. Vůbec nejhorší jsou pláže ve velkých hotelových centrech jako je Alcudia, Can Pikafor, Peguera, Palma Nova, Magaluf, Santa Ponca, apod. o Solleru a Torrent de Pareis ani nemluvě. Jakž takž přijatelné je, když si najdete nějakou malou plážičku, v nějaké malé zátoce, kterých je na Mallorce spousta. Např. v oblastech jižně od pláže Canymel, nebo v okolí Cala Ferrera. Ale i v tomto okolí jsou naprosto přeplněné Cala dOr, Cala Santanyi, Cala Figuera, apod. Dobře se dá také koupat v okolí Ses Covetes, kde si místní ekologičtí aktivisté vymínili zákaz výstavby velkých hotelů. Ale i sem se každodenně sjíždí mnoho aut. Musíte přijet včas. Pokud např. přijedete na De La Repita (mezi Sa Repita a Ses Covetes) brzy dopoledne (mezi 8,30 až 9,30 hod.), užijete si koupání jako v Karibiku. Jemný čistě bílý písek nejenom na pláži, ale i daleko do moře a naprosto průzračná čistá voda. Krétská Elafonisi je proti tomuto koupání chudinka. Zajímavá je také např. Cala Serena, ale i např. Cala Pi (neplést si s formentorskou Pi, ale jde o Cala Pi na jihu). A mnohé další malé plážičky, které snad ani nebudu prozrazovat.
Na přeplněných plážích u velkých hotelů, ačkoliv jsou co do vlastní přírody krásné, však naopak ve vodě snadno můžete potkat nejenom mastné skvrny a hnusnou žlutou pěnu na hladině, od opalovacích krémů, potu a špíny tisíců koupajících se, ale také igelitové tašky a sáčky, různé papíry a jiné odpadky a dokonce i hov.. Tomu všemu jsem se ve vodě na frekventovaných plážích opravdu s odporem vyhýbal. O jednotlivých plážích by se dalo napsat mnoho, ale dokud neklesne počet návštěvníků Malorky alespoň na polovinu (oproti roku 2004) bude koupání na Malorce velkým problémem pro každého, kdo si nedokáže najít svojí oblíbenou zátoku a vadí mu při koupání špína a tlačenice.

 

Níže vidíte dvě pláže. Nahoře je relativně zaplněná Sa Coma, ale pozor toto ještě zdaleka není ten nejhorší stav, bývá to ještě mnohem horší. Dole je potom velmi přijatelná a volná pláž mezi Ses Covetes a Sa Rapita, kde nejsou na pobřeží hotely. Rozdíl je obrovský.

 

Další fotografie najdete v části Fotogalerie.

 

Na všech svých stránkách používám výhradně svoje vlastní fotografie.

 

Ubytování.

Slyšel jsem od několika zástupců různých cestovních kanceláří, že na Mallorce, stejně jako jinde ve Španělsku, je ubytování tak kvalitní, že není příliš veliký rozdíl mezi hotely s označením dvěma, nebo třemi hvězdičkami. Osobně jsem se přesvědčil, že nic z toho není pravda. Kvalita ubytování není nijak převratná a rozdíly v ubytování jsou obrovské, a to i mezi hotely se stejným označením kvality, natož s označením různým. Byl jsem na Malorce ubytován ve dvou různých hotelech, oba s katalogovým označením třemi hvězdičkami a přesto byl rozdíl mezi nimi obrovský. V obou případech byl problém s nočním klidem, protože prakticky denně dlouho do večera hrála v okolí hotelů muzika, nebo dokonce v některých dnech vyřvávali pod okny hotelu různí tajtrdlíci a rádoby umělci, kteří nenechali člověka odpočinout, natož usnout, dříve než v jednu hodinu po půlnoci, kdy zpravidla končily jejich trapičské programy. Takže pokud jste zvyklí brzy ráno vyrazit do přírody, nebo za poznáním krás Malorky, tak Vám na spánek v takových případech denně zbyde sotva 5 hodin. Jde o obrovskou bezohlednost, ale bohužel nelze s tím nic dělat. Upozorňují na to i nabídky hotelů, říkají tomu "kulturní program". V obou případech byl také naprosto nevhodně určen čas snídaně a večeře. Snídaně začínala až v 8,00 hod. a večeře začínala už v 18,00 hod., přičemž po 19-té hodině už se jídlo přestávalo doplňovat, takže najíst se dalo nejpozději při příchodu v 19,15 hod., a to už pouze paběrkováním zbytků. Přitom v horším z obou hotelů (Playa Blanca) dokonce občas zahájili snídani až v 8,05-8,10 a některá jídla začali servírovat dokonce až v 8,15 hod. Takže pokud chcete vyrazit na výlet ráno např. v 7,30 hod. a vracíte se do hotelu okolo 22,00 hodiny, což je asi normální když se ten den zrovna potloukáte na druhé straně ostrova, tak Vám snídaně i večeře nemilosrdně propadnou a najíst se musíte jít do nějaké restaurace po cestě. No a když nechcete o toto stravování přijít, tak celý den spěcháte jako štvanec.
U levnějšího tříhvězdičkového hotelu (v mém případě Plaja Blanca v lokalitě S-Illot v cenové relaci 19000 Kč/osoba/11 dní), se navíc vyskytly mnohé další nedostatky, které u dražšího tříhvězdičkového hotelu (v mém případě Oleander v lokalitě Plaja Palma v cenové relaci 25000 Kč/osoba/11 dní) nebyly, nebo byly bezproblémově vyřešeny.
V obou hotelích nebyla na pokojích k dispozici možnost připojení počítače k internetu. Počítač připojený k internetu byl pouze v recepci, a to ještě za zvláštní poplatek. Takže pokud nemáte vlastní připojení mobilem pomocí PDA nebo notebooku, tak musíte bohužel do recepce. Přitom televize v obou případech na pokoji byla.
V levnějším hotelu Plaja Blanca je oproti dražšímu Oleanderu na první pohled poznatelná mnohem horší kvalita vybavenosti interiéru a také bezprostředního okolí hotelu, je zde méně prostorné a chudší prostředí, je zde mnohem větší špína, což poznáte především v pokojích při nastěhování (kufr si dáte na skříň a je špinavý od prachu, v šuplíkách jsou drobky a špína od předchozích návštěvníků, apod.). Takže Vás po nastěhování nejprve čeká gruntování. V jídelně jsou v levnějším hotelu špinavé čalouněné židle a špinavé ubrusy. V levnějším hotelu Plaja Blanca také nemění ručníky, mýdla, apod. denně a za celou dobu pobytu nám ani jednou nevyměnili povlečení. Je zde také mnohem chudší nabídka jídla co do sortimentu i kvality, a to velmi podstatně. V levnějším hotelu Plaja Blanca bylo také špinavé a špatně vysušené nádobí, na pokojích chyběl stůl a lepší světlo (nebylo zde ani stropní světlo pouze malé lampičky na stěnách nad postelí, které jsou na normální práci naprosto nedostatečné). Klimatizace nebyla možná ani za příplatek zatímco např. na řeckém Rodosu byla klimatizace i v obyčejném apartmánu. Dalším problémem levnějšího hotelu byla velmi častá nepřítomnost obsluhy recepce, takže recepce byla často otevřená a klíče od pokojů si bral každý jak chtěl. Docela mě mrazilo při představě, že si kdokoliv může vzít klíč od mého pokoje a jít si ho kdykoliv, např. v době večeře, vybrat (notebook, digikameru, foťáky, objektivy, apod.). Prostě hrůza. Naštěstí se nic neztratilo. Problém v levnějším hotelu také nastal, když pracovník autopůjčovny požadoval pro prokázání řádného pobytu a adresy pobytu ubytovací poukaz, který si však ponechala recepce hotelu a když jsme ho na recepci chtěli (alespoň v kopii) tak ho recepce vůbec nenašla. Autopůjčovna nám potom bez prokázání udané adresy pobytu odmítala půjčit auto. Uvízli jsme také ve výtahu v mezipatře a nechybělo ani roztržené oblečení od hřebíku vyčnívajícího ze židle v jídelně. V koupelně byla rezavá vana a plíseň na těsnícím silikonu okolo vany. S hygienou v kuchyni byl také problém, do kuchyně si kdokoliv z personálu chodí jak chce a podle oblečení a funkce je zřejmé, že těžko všichni tito pracovníci mají hygienický průkaz. Pracovníci v kuchyni nemají čepice a z kuchyně jsem dokonce cítil cigaretový kouř. S kouřením mají vůbec v tomto hotelu velký problém, ačkoliv kouření je považováno za vrchol neslušného chování, tak někteří zaměstnanci hotelu kouřili, a to dokonce i před hosty. To je ve slušném hotelu naprosto nepřípustné a svědčí to o nevalné úrovni ubytovacího zařízení Plaja Blanca.
U Oleanderu žádný z těchto, výše uvedených, problémů nebyl. Tedy rozdíl ve kvalitě obou těchto hotelů je velký... Z výše uvedeného plyne, že je rozhodně lepší i u hotelů označených shodnou kategorií volit raději hotel dražší. Určitě to bude velmi podstatně znát na kvalitě prostředí i služeb.

 

 

Trhy a nákupy.

Na Malorce jsou pořádány pravidelné trhy prakticky ve všech větších vesnicích a ve městech, vždy alespoň jedenkrát týdně. Kromě velmi zajímavé tržnice v Palmě, která je otevřena každý den a stojí za shlédnutí především z důvodu velkého výběru ryb a mořských živočichů, jsou každý čtvrtek pořádány trhy v Ince a Camposu, v pátek v Llucmajoru a v Algaidě, v sobotu v Ratjadě, v neděli v Alcudii, ve Valdemose a v Polence, v pondělí v Manacoru a Montuiri, v úterý v Artě a Can Picafortu a ve středu v Sineu, Andratxu, Capdepeře a Santanyí.
Největší z těchto pravidelných trhů, které jsem viděl, byl v Ince. Navštívil jsem některé trhy a zjistil jsem, že na ně jezdí stále stejní trhovci, se stejným zbožím. Nedělejte si proto naděje, že na jiném trhu v jiný den dostanete nabídku jiného zboží. Prodává se kožené zboží, oblečení, šperky, hodinky a spousta drobností a samozřejmě také ovoce a zelenina. Osobně však nedoporučuji na trhu nakupovat, s výjimkou ovoce. Většinou jde o starší výrobky, prošlé mnoha tržišti, které trhovci stále harcují sem a tam. Zajímavá je však atmosféra trhu a možnost nákupu bohatého výběru čerstvého ovoce a zeleniny.
Před vjezdem do města Montuiri, směrem od Palmy a Algaidy, najdete po pravé straně dvě velké prodejní haly. V jedné je umístěna prodejna koženého zboží a ve druhé je výrobna a prodejna perel a perlových náhrdelníků. Je celkem zajímavé prohlédnout si sortiment malorské nabídky koženého zboží i umění tvůrců unikátních perlových ozdob. Do dílny na výrobu perel je navíc možné nahlédnout.

 

Služby znalce z oboru oceňování nemovitostí a stavebnictví najdete zde.

Znalec - odhadce