Živiny pro rostliny.
v akváriích
Mnoho akvaristů řeší občas problém s těžko vysvětlitelnými úspěchy či neúspěchy v pěstování akvarijních rostlin. Stačí provést nějakým zásahem změnu v ustáleném biologickém systému, ten se rozkolísá a rostliny začnou chřadnout. Velmi často se problém hledá v osvětlení a v teplotě vody nebo druhové skladbě rostlin a experimentuje se marně se změnami těchto hodnot. Velmi často je však skutečná příčina jinde, a to ve výživě rostlin. Rostliny pro zdárný růst potřebují nejenom pro ně vhodné živiny v optimálním poměru a množství, ale také takové prostředí, ve kterém jsou schopny tyto živiny vstřebávat. Pro vstřebávání živin a zajištění nutného zdroje uhlíku je pro rostliny velmi podstatná přítomnost oxidu uhličitého. Běžně se do akvarijní vody přidává z tlakové lahve se speciálním dávkovacím ventilem, pomocí rozprašovacího zařízení umístěného pod hladinou vody.
Důležité je však také složení jednotlivých prvků v akvarijní vodě, potřebných pro výživu vodních rostlin. Složení vody v akváriu je jiné než složení vody v domovině akvarijních rostlin a také podmínky pro vstřebávání živin jsou odlišné. V přírodě se tyto hodnoty průběžně mění nejenom s ročmími obdobími, ale i se změnami počasí a snaha o důsledné napodobení přírodního stavu je marná. Je proto potřebné uvědomit si alespoň základní zásady a ty respektovat.
1. Pro rostliny jsou jednotlivé prvky tím snadněji přístupné, čím zředěnější roztok tvoří. Množství živin, dostupných pro rostliny, však záleží nejenom na jejich koncentraci v akvarijní vodě, ale také na proudění vody v akváriu. V prostředí kde je malý pohyb vody se prvky k listům nebo kořenům rostlin dosávají teprve po velmi pozvolném vyrovnávání koncentrací živin v celém akváriu, může potom často dojít k nedostatku určitého prvku. Naopak nadbytek některých živin vede ke zpomalení růstu, nebo přímo k otravě rostlin. Známý je problém s dusíkatými látkami, na které jsou rostliny mnohem citlivější než ryby. Rozdíl je pouze v tom, že u ryb většinou pozorujeme rychlou změnu v chování, zatímco u rostlin dojde k vizuálním změnám mnohem později, když už je často množnost záchrany těžko proveditelná, protože vliv na změny má u rostlin mnohem větší setrvačnost. Proto i při pěstování rostlin lze doporučit přiměřenou filtraci a pohyb akvarijní vody. Tento požadavek je u různých druhů rostlin rozdílný. Obecně lze říci, že rychle rostoucí druhy požadující rychlejší proudění vody a tím dosáhnou vyššího příjmu živin i při jejich výhodné, celkově nízké koncentraci. Proto je také vhodná výměna vody. Je však třeba si uvědomit, že některé druhy rostlin (např. kryptokoryny) špatně snášejí prudké změny svého prostředí, především hodnoty pH. V této souvislosti je potřebné si uvědomit, že rostliny si dokáží do určité míry vodu samy upravit, avšak v případě monokultur a nedostatečné obměny vody mohou vodu v akváriu také otrávit. V přírodě to není možné, protože určité proudění vody vždy existuje, a to i u stojatých vod např. když prší. Také vzájemný poměr mezi biomasou rostlin a množstvím vody je v přírodě mnohem větší než v akváriu.
2. Prvkem, který má zásadní význam pro růst vodních rostlin je železo. V tropických vodách ho bývá i více než 1 mgxl-1, zatímco ve vodovodní vodě desetkrát méně. V jednotlivých částech města se také obsah železa mění podle kvality vodovodních trubek. Vlivem silných oxidačních schopností chlóru se však v upravené vodovodní vodě vyskytuje především trojmocné železo, které je pro rostliny prakticky nevyužitelné. Proto vkládání rezavých předmětů do akvária nepůsobí přímo jako zdroj železa pro rostliny, ale má svůj význam pro stabilitu oxidačně redukčních procesů. Tím zaručuje vhodný poměr mezi dvojmocným a trojmocným železem v akvarijní vodě a umožňuje akvarijním rostinám, aby vlivem působení rostlinných enzymů byly schopné železo vstřebávat. Dvojmocné železo, vhodné pro výživu akvarijních rostlin se však ve vodovodní vodě vyskytuje pouze ve stopách. V některých případech však i toto množství dostačuje u pomalu rostoucích rostlin při tlumeném osvětlení a nižších teplotách a při dostatečné výměně vody. Akvarijní rostliny vstřebávají železo ve formě chelátů. Schopnost tvořit tyto cheláty je u jednotlivých druhů odlišná. Proto v některých akváriích existují současně rostliny zdravé i rostliny s chlorózou listů, kde nedostatek železného barviva (chlorofylu) je způsobeno právě nedostatkem železa.
Železo je tedy potřeba do akvária přidávat. Existuje řada vyráběných hnojiv, která obsahují dvojmocné železo. Např. v zahraničí prodávaná hnojiva Ferrogan a Ferrofloran. Levnější je zahraniční hnojivo Fetrilon, které je určené pro zahrádkáře. Obsahuje 13 % železa a dávkuje se v závislosti na tvrdosti vody od 0,5 g do 1 g na 300 l vody. V našich podmínkách lze také použít hnojiva pro zahrádkáře. Je však nutné dbát na to, aby to byly především doplňky minerálních látek s co nejnižším obsahem dusíku a fosforu. Nejvhodnější je však chelatonan železnatý, který se dá někdy sehnat i na burzách např. pod názvem "Ferin". Pro akvarijní rostliny je optimální koncentrace 0,5 mg v litru akvarijní vody. U tvrdých vod i více. Předávkování má však i negativní efekt, protože železo výrazně konkuruje ostatním živinám, především manganu. V zahraničí existují testy pro stanovení železa ve vodě, např. "Aqua-Control" nebo "Fe-Eisen-Test". Hlavními výhodami přidávání železa jsou živě zelené listy rostliny a lepší schopnost přizpůsobit se novým podmínkám.
Příznaky nedostatku jednotlivých živin jsou jen obtížně identifikovatelné, protože nejčastěji jde o nedostatek více prvků najednou, takže příznaky jsou kombinované a zkreslené. V případě nedostatku pouze jedné živiny přicházejí v úvahu tyto příznaky.
- Dusík - výrazné žloutnutí především starých listů, rostliny zůstávají nízké, často načervenale zbarvené účinkem červených barev antokyanů (přichází v úvahu pouze v nádrží s malým počtem ryb.
- Fosfor - onemocnění je zjevně patrné, v listech odumírají malý plochy a u mladých listů dochází k jejich ztrátě, jakmile začnou tvořit červená barviva (choulostivější jsou zejména načervenalé druhy rostlin)
- Draslík - žluté skvrny na listech začínají ve špičce a po okrajích nejstarších částí rostliny
- Vápník - okraje mladých listů bývají často žluté, později odumírají, neboť jsou poškozeny buňky vrcholových pletiv
- Hořčík - žluté skvrny nejprve na starých listech, později i na mladých
- Síra - nejprve žloutnou mladé listy, nakdy též převažuje načervenalá barva
- Železo - chloróza listů, mladé listy jsou zprvu žluté, později sklovitě průhledné se zelenou nervaturou, rychle rostoucí rostliny onemocní dříve a více
- Mangan - výrazně žluté skvrnky mezi nervaturou listů, okrsky odumírají a později vznikají malé podlouhlé dírky v listech onemocnění nejčastěji vzniká při předávkování železa, které brání vstřebávání manganu.
Z výše uvedeného je patrné, že pro výživu jsou optimální především kombinovaná hnojiva. Ze zahraničních je možno doporučit "Tetra Florapride" nebo levnější hnojiva namíchaná uměle z dostupných chemikálií.