Východiskem našich cest bylo městečko Tolo (označeno 1).

Peloponés - základni informace.

Ostrov nebo poloostrov ? Peloponés má rozlohu 21 500 km2 a v případě, že bychom ho považovali za ostrov, byl by největším řeckým ostrovem před Krétou. Ostrovem se stal v roce 1893, kdy byl Korintským průplavem dlouhým 6 km oddělen od pevniny. Již ve starověku byl však Peloponés považován za ostrov, samotné jeho jméno znamená "ostrov Pelopsův".
Mladý Pelops nastoupil vládu po otci Tantalovi, ale neudržel jí a byl vyhnán sousedním králem ze své země. Putoval se svým sluhou až přišel do země krále Oinoma z Pisy. Král Oinoamos se bál věštby, že muž, který si vezme jeho dceru Hippodamie bude příčinou jeho smrti. Proto každého nápadníka nutil k závodu na vozech tažených koňmi, s podmínkou, že dá svému soupeři náskok, ale pokud ho dostihne, smí ho probodnout oštěpem. Oinoamos zabil už třináct soupeřů, měl koně, kterého mu daroval bůh války Ares a pozemský kůň ho nemohl nikdy předhonit. Pelops poprosil o pomoc boha moře Poseidona a ten mu daroval okřídleného koně. Závod byl velmi rychlý a Oinomaosův vůz najel na kámen, převrhl se a Oinoamos zahynul. Pelops se oženil s Hippodameiou, získal vládu nad ostrovem a na památku závodů založil ve městě Olympii pravidelné závody, předchůdce Olympijských her. Jeho potomci, Pelopovci nebo Atreovci, panovali v Mykénách a ve Spartě.
Ale dost bájí a pověstí, jsou sice krásné, ale věřím, že kdo jede do Řecka má je dávno podrobně nastudované, takže je zbytečné abych je zde popisoval.
Peloponés má krásnou přírodu s vysokými horami i nížinami. Nejvyšší hora Prof. Ilias v pohoří Taigetos pouhých 12 km jižně od Mistrasu dosahuje výšky 2407 m. Velmi příjemné překvapení jsme zažili v pohoří Menalo (nejvyšší hora Kat. Maniolou 1980 m), kde jsme si připadali trochu jako doma. Smrkové a borové lesy, horské louky, všude včelí úly, nádherná příroda. Pohoří Taigetos táhnoucí se nad Spartou (která leží na rovině v nížině řeky Evrotas pod horami) je naopak strmé a mnohem hůře přístupné. Pohoří Parnon je zajímavé a opět naprosto odlišné od dvou předchozích. Nejvyšší hora Kat. Arnomousga má 1935 m. Obdobně zajímavé je velmi svérázné pohoří Ktenias 1750 m, jde o celkem pusté a holé skály. Velmi zajímavá jsou i menší pohoří, např. pohoří Minthi (1345 m) kde jsme při projíždění velmi úzkými prašnými horskými cestami (z Lepreo do Andritseny) našli krásné zapadlé horské vesničky. Prašné cesty v horách jsou velmi úzké a mnohdy ani nevěříte, že vůbec někam vedou. Leckdy jsem měl obavu, že cesta záhy skončí, že je pouze pro oslíky a kozy. Otočit se zde nelze, dvě auta vedle sebe neprojedou, a couvat zpět několik kilometrů po těch úzkých kamenitých serpentinách by jistě bylo velice svízelné. Nakonec se však vše dalo projet. V horách potkáte nejenom oslíky s náklady, kozy, ale i stáda ovcí. Zajímavou podívanou jsou nejenom hory, ale také úrodné nížiny. Nížina v okolí řeky Olimbia po cestě z Olympie do Pirgosu s mnoha zavlažovacími kanály, sady a políčky je toho důkazem. V nížinách zemědělci pěstují citrusové plody, vinnou révu, zeleninu, obilí, ale i třešně a ořechy, v horách med a víno. V rybářských vesničkách na pobřeží jsou všude k dostání dary moře v různých úpravách. Z památek rozhodně stojí za to Epidaurus kde najdete druhé (vedle sicilské Taorminy - viz. stránka Sicilie také na tomto WEBu) nejzachovalejší starořecké divadlo. Velmi zajímavá je Olympia. Mykény mají zajímavý ráz a některé stavby (hrobky a brána). Zklamání jsem zažil v Korintu, od kterého jsem očekával více. Lidé na Peloponésu jsou přívětiví a ochotní, ne tolik "vlezlí" jako na Krétě, takže prostředí je příjemné. Na koupání najdete také mnoho míst podle vlastního gusta, a to od dlouhých pláží (např. jižně od Zaharo), přes zajímavé menší romantické zálivy (např. i přímo v Tolu), až po menší zátoky s méně zalidněnými plážičkami kam je však nutné dopravit se vlastními silami. My jsme dávali přednost třetí možnosti. Průmyslovými oblastmi jsou Patra, Kalamata a zejména Megalopolis. Při sjezdu serpentinou z krásných hor pohoří Likeo jsou dvě velké tepelné elektrárny v Megalopolis neuvěřitelnou ránou. V době víkendů je vhodné vypravit se do jižních částí Peloponésu, protože athéňané jsou po korintské dálnici v severní části Peloponésu za dvě hodiny a kraj Argolida je jako rekreační středisko zaplněn. Na Peloponésu Vás čeká krásné a příjemné prostředí kde opravdu je na co se dívat. Určitě se sem vrátím...

Co jsme chtěli vidět a poznat.

- Celkový krajinný a pobřežní ráz všech částí Peloponésu. Tedy "prolést vše co půjde" známé i neznámé.

- Nafplio - údajně nejkrásnější řecké město.

- Olympia – historicky významné město prvních sportovních olympijských her.

- Mykény - zbytky jednoho z nejbohatších městských států starověku.

- Korint - zbytky významného starověkého městského státu.

- Korintský průplav - významná stavba námořní cesty.

- Epidaurus - zbytky významného starověkého města se zachovalým divadlem obdobným jako v Taormině (viz. Sicilie).

- Sparta - významné starověké město.

- Mistras - útočiště sparťanů s krásnými kláštery.

- Delphi - zbytky významného starověkého města.

- Pireus - známý a významný řecký přístav.

- Atheny - hlavní město Řecka.

- Athénská Akropola a Parthenon.

- Pirgos, Argos, Patra, Egio, Megalopolis, Tripolis, Kalamata - významná města na Peloponésu.

- Peloponéská pohoří a přírodní parky Menalo, Taigetos a Parnon.

 

Příprava na cestu:

Jako obvykle jsem zjistil, že neexistuje žádná možnost získat aktuální informace. I na Peloponésu platí stále stejný "Řecký problém", a to, že místní obyvatelé nemají ponětí o tom co je to turistika a nejsou na turisty připraveni. Neexistují značené horské cesty, neexistují turistické mapy, neexistují podrobné příručky turistckých průvodců. Řekové se prostě domnívají, že turisté se povalují v okolí svých hotelů a maximálně jezdí na autobusové poznávací zájezdy typu poklusem Mykénami a teď všichni vpravo hleď a nyní zase všichni vlevo hleď, což považuji za šílené a nehorázné barbarství. Řekové pojímají turistiku, bohužel jako dnes už snad všude, jako byznys a zcela komerční problematiku. Proto jsou pro "turisty" vybaveny okázalými pestrobarevnými formálními a velmi stručnými publikacemi, mapami a plánky vždy pouze atraktivní kulturněhistorická centra. Skutečná turistická centra, za která považuji volnou krásnou nedotčenou přírodu, jsou však nezmapovaná a nepopsaná a místní obyvatelé vůbec nepředpokládají, že by o ně mohl mít někdo zájem. Dokládají to nejenom výše uvedené skutečnosti (nevyznačené horské cesty, neexistující podrobné mapy značených turistických cest, chybějící podrobné průvodcovské publikace a chybějící informace), ale také velmi překvapené pohledy obyvatel horských vesnic, když se v nich jako turista objevíte. Vesničané zírají ve zcela zkoprnělém údivu, zastavují se, přestanou pracovat a hovořit spolu, a doslova na vás "čumí" jako na nějaké exotické zvíře. Když se pak třeba zeptáte na cestu, chovají se velice nechápavě a posílají vás zpět do přeplněných "turistických" center, před kterými se právě snažíte utéci. Takže bohužel nezbývá nic jiného než improvizovat "cestováním do neznáma", což je ovšem v neznámých horách velmi nebezpečné.
Publikace, mapy, plánky a popisy atraktivních kulturněhistorických míst (Olympia, Delphi, Epidaurus, Mykény, Korint, Mistras, apod.) jsou k dostání vždy na místě samém. Vždy jsme koupili co se dalo a dodnes se k těmto materiálům rád vracím s krásnými vzpomínkami, ačkoliv jsem už dávno doma. Je však zcela naivní představa, že na místě koupenou publikaci také hned na místě prostudujete a nabyté informace ihned využijete k prohlídce. To z časových důvodů nelze. Je nutné mít základní informace nastudované a připravené již z domova. To však bez podkladů nelze... Na rádoby "průvodce" či snad lépe řečeno delegáty od cestovek se nespoléhejte, protože nic nevědí a ani nic z toho co požadujete vědět nezjistí.

Velmi obtížně jsme získávali i některé zcela základní informace např. o trajektu z Egia do Ag.Nikolaos. Zde jsou.

Trajekt Egio-Ag.Nikolaos
odjezdy 7,30 / 10,30 / 13,30 / 17,00
40 minut plavba + nalodění a vylodění

 

Trajekt Ag.Nikolaos-Egio
odjezdy 8,30 / 12,00 / 15,30 / 18,00
40 minut plavba + nalodění a vylodění

 

Ubytování:

Jako výchozí bod jsme vybrali Tolo. Vedla nás k tomu nejenom výhodná poloha pro výpravy do vnitrozemí (Athény, Pireus, Delphi) i na Peloponés, ale také skutečnost, že peloponéský kraj Argolida je bez nadsázky nejromantičtějším krajem Peloponésu. Nedaleké Nafplio (12 km-autem 10 minut, parkování bezproblémové) zároveň umožňovalo romantické noční procházky. V hotelu Helena jsme měli k dispozici dva dvoulůžkové pokoje, samozřejmě s kompletním sociálním zařízením s balkony ledničkou a parkováním auta přímo u hotelu na hotelovém dvoru. Z tohoto ubytovacího zařízení jsme po dobu 12 dní vyjížděli na celodenní, nebo někdy i půldenní poznávací cesty, podle plánu. Po celou dobu pobytu jsme měli půjčené klimatizované auto Daihatsu Cuore, se kterým jsme za těchto 12 dní najezdili po Peloponésu 2450 Km. Ubytování bylo čisté a příjemné, jedinou vadou v ubytování bylo neslušné chování paní domácí (majitelky hotelu), která v hotelu kouřila na což jsem jí musel dokonce několikanásobně upozornit.

Některé ceny - Řecko - Peloponés 2003
chleba 1/2 kg - 0,5 eur
voda neperlivá 1,5 l - 0,28 eur
voda perlivá 1,5 l - 0,88 eur
pita gyros - 1,40 eur
pita chicken - 1,40 eur
souvlaki pork - 1,00 eur
souvlaki chicken - 1,20 eur
internet 50 min - 3,60 eur
fiat punto 10 dní - 285 eur

Cestování po Peloponésu.

Po Peloponésu se jezdí celkem příjemně. Silnice jsou kvalitou srovnatelné s našimi silnicemi, pouze horské úseky silnic třetí kategorie jsou prašné a silnice čtvrté kategorie jsou navíc velmi úzké (neprůjezdné pro náklaďáky a s minimální možností vyhnutí se dvou osobních aut) a často jsou na nich spadané tak velké kameny, že je musíte objíždět nebo před projetím nejprve odstranit z cesty. Provoz není silný (hovořím nyní o Peloponésu, protože Athény, Pireus a okolí jsou naopak hrozné). V horách Peloponésu naopak, na cestách čtvrté kategorie, nepotkáte za hodinu jízdy třeba ani jedno auto, možná tři oslíky. :-)) To je však štěstí, protože s oslíkem se ještě jakž takž na úzké cestě vyhnete, ale s druhým autem nikoliv. Za 12 dní této dovolené jsem najezdil po Peloponésu celkem 2450 km a neměl jsem s dopravou vůbec žádný problém. (O autíčku, viz. část auta, také na tomto WEBu.)

 

Několik zajímavých informací.

 

Mistras.

Až pojedete na Mistras, vezměte si doré boty. My už jsme zvyklí, takže v tomto nechybujeme, ale zrovna zde s námi šla jedna francouzská čtyřčlenná rodina a ve svých sandálkách neuvěřitelně trpěli.
Ze Sparty je cesta na Mistras dobře značená a po příjezdu na místo se musíte rozhodnout pro variantu výpravy. Nejprve přijedete ke spodnímu parkovišti a vchodu kde můžete zaparkovat a vstoupit, můžete však jet dál, a to až k hornímu parkovišti a vchodu a vstoupit zde. Mezi dolním a horním parkovištěm jsou dvě hlavní cesty (několik vedlejších), každá je dlouhá cca 300 m a vede jinudy a okolo jiných klášterů. Od horního parkoviště potom vede nahoru už pouze jedna cesta opět cca 300 m na hrad na vrcholu nad Mistrasem.
Pro méně zdatné turisty doporučuji vyjet až k hornímu parkovišti autem a sejít s kopce dolů 300 m jednou z hlavních cest k parkovišti dolnímu. Nevýhodou je, že neuvidí druhou část ani hrad a cestu na hrad.
Pro zdatnější je možné udělat okruh od spodního parkoviště k hornímu 300 m nahoru a druhou cestou zase zpět 300 m dolů. Zde je nevýhodou, že přijdou o hrad a cestu k němu.
Ještě zdatnější mohou udělat od horního parkoviště nejprve hrad 300 m nahoru na hrad a 300 m dolů zpět, (vrátit se na horní parkoviště) a potom sejít jednou cestou 300 m dolů na spodní parkoviště. Zde je nevýhodou, že přijdete o druhou cestu.
Poslední možností, kterou jsme volili my, je vyrazit od spodního parkoviště, vyjít jednou cestou 300 m k hornímu, potom jít dále 300 m nahoru na hrad a po cestě zpět 600 m jít na dolní parkoviště druhou cestou. Tak uvidíte vše. To však při 45 stupňovém "teplíčku" a slušném stoupání může být pro starší nebo nemocné lidi nebo malé děti namáhavé.
Zdatný turista však dokáže bezproblémově "vyběhnout" 600 m nahoru, včetně prohlídek klášterů a hradu, filmování a focení, za hodinku. S mojí menší dcerkou (18 roků) jsme tam vyběhli bezproblémově za necelou hodinu včetně všech prohlídek.
Doporučuji vzít sebou láhev s pitnou vodou. V některých klášterech je možné vodu cestou doplnit.
Nebudu zde popisovat historický význam Mistrasu a jednotlivé kláštery, to najdete v literatuře. Stojí to za to, doporučuji.

Na všech svých stránkách používám výhradně svoje vlastní fotografie.

 

Nafplio.

Velmi romantické městečko na pobřeží Argolského zálivu pod strmými skalami je chráněno třemi pevnostmi, jednou na ostrůvku (pevnost Bourtsi) v zálivu před přístavem a dvěma na skalách nad městem, pevnost Palamidi a pevnost Akronafplia. Nafplio je hlavním městem kraje Argolida a bylo prvním hlavním městem Řecka. Přes den je město relativně prázdné, pokud ovšem nejsou tradiční trhy, v podvečer však ulice ožívají a město se mění v rušné romantické místo a žije čilým ruchem až dlouho přes půlnoc. Nad pobřežní palmovou promenádou, s přístavem a molem, se do kopce pod skalami zvedá zástavba s mnoha malebnými uličkami a náměstíčky. Nafplio je považováno za jedno z nejkrásnějších měst v Řecku.

 

 

Delphi.

Cesta do starořeckého města Delphi není z Tola žádným problémem. Doporučuji jet cestu tam trajektem z Egia a cestu zpět po pevninské části a přes Korint zpět. Cestou tam si prohlédnete bauxitové doly a za Delfami směrem na Athény potom nahlédnete do pohoří Parnas (2457). Jde rozhodně o celodenní výpravu, protože Delfy jsou rozsáhlé a časově náročné, takže odjezd z Tola je třeba zvolit tak, abyste bezproblémově stihli první trajekt jedoucí v 7,30 hod. z Egia. Delfy však rozhodně stojí za to.

 

Athény a Pireus.

Cesta z Tola do Athén je beproblémová, většinu cesty uháníte po dálnici kde kilometry celkem rychle utíkají. Problém začíná až v samotných Athénách. Athény mě velmi zklamaly a jak jsem se na ně těšil, tak ještě raději jsem byl když jsem je měl za zády. Athény jsou obrovským městem s většinou nehezkými ulicemi plnými aut. Město je rovinou s několika pahorky a po různu roztroušenými památkami. Naše představa o tom, že postupně a systematicky navštívíme nejznámnější vybrané památky a pahorky s výhledy na město, velmi rychle vzala za své v totálním a naprosto nepřehledném dopravním chaosu a absolutních dopravních zácpách. Přejet z jednoho místa na druhé se zdá být podle mapy snadnou záležitostí na 15 minut, ale realita je zcela jiná. Z předpokládaných patnácti minut se ledabyle vyklubou i dvě hodiny krušně prožité popojížděním v dopravních kolonách. Všude jsou hrozné davy lidí a tlačenice. Na Athény jsme měli jeden den, ale to co jsme chtěli podle plánu všechno vidět, to byl reálně plán (v Athénských podmínkách) na celý týden. Ani za týden však není možné toto město prohlédnout. Takže jsme museli značně slevit a i tak jsme toho měli "plné kecky". Natož když starší dcera v tlačenici na Akropoli upadla a roztřískala si v tom špinavém prachu kolena a ruce. Ještě štěstí, že jí davy valící se okolo Parthenónu neušlapaly. Prohlídku Parthenónu a ostatních památek jsme si prostě všichni představovali trochu jinak. Další vadou na kráse Athén byl obrovský stavební ruch spojený s přípravami na letní Olympijské hry, které se mají v Athénách uskutečnit v příštím roce 2004. Mnoho kilometrů jsme projížděli doslova po staveništích.
Obdobná byla situace s přístavem Pireus. Romantická písnička o dětech z Pirea vyvolává, od doby shlédnutí reálného Pirea, u nás už zcela jiné představy. Žádná romantická idilka se zpívajícími vlnami pod křídly kormoránů o nichž se zdává k ránu, nic takového se nekoná. Realitou je opět šílený chaos, tlačenice, dopravní zácpy, troubení aut, spěchající lidé. A vlastní přístav ? Stovky metrů betonových ploch a u nich opět shon a dopravní chaos s jízdními řády desítek ocelových trajektů jedoucích na desítky ostrovů. Všude se nakládá a vykládá, sjíždějí a najíždějí auta, troubí lodě i auta, vše působí pro nezasvěceného obrovským zmatkem, ale zřejmě jde o každodenní dopravní rutinu. Člověk si připadá, že je tam nějak navíc a překáží a tak kouká raději co nejrychleji vypadnout. Reálný text písně děti z Pirea by měl vypadat úplně jinak.

 

Olympia.

Cesta z Tola do Olympie je relativně dlouhá, ale krásnou přírodou. Je vhodné jet tam a zpět vždy jinudy, protože vnitrozemí Peloponésu je velmi zajímavé. My jsme si cestou do Olympie prohlédli pohoří Menalo, z Levidi do Vitiny, ale bohužel nelze již v jednom dni stihnout i kaňon Loúsios u Dimitsany. Cestou z Olympie zpět jsme prohlédli nížinu řeky Alfios k Pirgosu, Krestenu a pobřeží pod Zaharo, a do Tola jsme potom jeli přes Lepreo, Andritsenu, Megalopolis a Tripolis. Tato výprava je na celý den (od 6,00 do 23,00). V Olympii jsem byl jako stavař nadšen a vydržel bych tam celý den. Jsou zde různé druhy zdiva, velmi názorné a zřetelné pozůstatky tehdejších konstrukčních systémů, části sloupů ve variantách, vše velice pěkně uspořádáno a poskládáno. Ideální praktická ukázka pro výklad o starořecké architektuře. Vzpomněl jsem na své studenty. Myslím, že při probírání starořecké architektury by byla ideální exkurze právě do Olympie a potom do Epidauru a Delf. Když už jsem sebou neměl své studenty, dělil jsem se o své nadšení a technické poznatky ze stavebních detailů se svým trojčlenným ženským spolucestujícím týmem. Nutno však konstatovat, že moje nadšení sice sledovaly se zájmem, ale zase až tak nesdílely.

 

Sparta.

Cesta z Tola do Sparty je rychlá a bezproblémová, po dálnici přes Tripolis. Samotná Sparta mě však velmi zklamala. Jde o tuctové řecké město dnešní doby. Důvodem je skutečnost, že Sparta, ačkoli náležela k nejmocnějším městským státům a proslula svými krutými pravidly života, neměla pevné kamenné opevnění, které by se do dnešní doby dochovalo. Ve Spartě samotné (dnešním městě) jsem neviděl nic mimořádného, takže je lepší pokračovat ze Sparty na Mistras, nebo k jižnímu pobřeží do přístavu Githio nebo přes Taigetos do Kalamaty.

 

Epidauros.

Epidauros je v kraji Argolida stejně jako Tolo a z Tola je to v podstatě "za humny". Epidauros je velmi zajímavé místo a rozhodně ho nevynechejte. Jde o lázeňské místo, ve kterém bylo centrum starořeckého lékařství. Prováděly se zde již za starověku chirurgické operace. Je zde jedno z nejzachovalejších starořeckých divadel, které se dodnes používá a má celkem slušný program. Do divadla s pozoruhodnou akustikou se vejde 12 000 diváků a před vstupem do areálu je proto veliké parkoviště. Akustiku jsme také vyzkoušeli, kdy dopad vyhozené mince na jevišti lze zaslechnout až ve velmi vzdálené poslední 55-té řadě hlediště. Na fotografii (dole) je vidět rozdíl mezi spodními 34 řadami sedadel, vystavěnými ve třetím století před naším letopočtem a dalšími 21 řadami (celkem 55 řad) dostavěnými o 500 roků později. Podobné, také dodnes využívané, divadlo je v sicilské Taormině, viz. stránka o Sicílii také na tomto webu. V Epidauru je také velmi zajímavé muzeum a pro stavaře je moc zajímavé vidět technologii prováděných rekonstrukcí původních historických objektů. Například zvedání a osazování obrovských několikatunových kamenných fragmentů stavby primitivními portálovými kladkostroji zde dává tušit postupy starořeckých stavitelů.

 

Mykény.

Mykény jsou také v kraji Argolida stejně jako Tolo a z Tola je to opravdu půldenní výlet. Mykény jsou zajímavé především svojí polohou v terénu. Jsou umístěny na 800 m vysoké vyvýšenině (pahorku) zvedající se z úrodné nížiny argolského zálivu (argolské roviny), s výhledem na 15 km vzdálený Argolský záliv. Po vystoupení na vrchol, který je součástí starověkého města, se naskytne velice pěkný výhled nejenom na zbytky města Mykény, ale na celou argolskou nížinu plnou citrusových sadů a vinic. Vane zde velmi silný vítr. V letech 1600-1200 před naším letopočtem byly Mykény velmi bohatým městem a sídlem velmi mocných a známých králů (Atreus, Agamemnon, Orestes). Kromě zajímavého prostředí tohoto kulturněhistoricky významného místa jsou zde i zajímavé stavby. Atreova hrobka z 13. stol. př.n.l. je kruhovou síní o průměru 14,5 m a výšce 13,5 m. Její zastropení přitom netvoří klasická klenba, jak se na první pohled zdá, ale stále se zmenšující poloměr kruhové obvodové zdi v každé vrstvě kamenného zdiva vždy o několik centimetrů. Další dvě mykénské podobné nedaleké hrobky jsou menší. Další významnou zajímavostí je slavná Lví brána, která demonstruje moc králů a posvátnost Mykén. Zajímavé je také kruhové pohřebiště, které odhalil v roce 1876 Heinrich Schliemann. Ve zbytcích královského paláce je patrná trůnní síň.

 

Korint.

Korint je vstupní branou na Peloponés z pevninského Řecka. Od tohoto místa jsem si sliboval mnohem více. V historii to bylo velmi významné obchodní centrum. Kontrolovalo nejenom vstup na Peloponés, ale byl zde také významný přístav. Nad Korintem na vrchu vysokém 575 m, který je opevněn již více než 2700 let, jsou hradby pevnosti Akrokorint. Při prohlídce starověkého Korintu jsou dominantou starořeckého městského státu zbytky chrámu boha Apollona, jsou zde popsány také zbytky uspořádání původního středu tohoto starověkého města, což je velmi zajímavé, a v tomto areálu je také muzeum. Nepřehlédnutelnou zajímavostí je nedaleký Korintský průplav dokončený v roce 1893, široký na hladině 24,5 m se strmými stěnami vysokými až 76 m.

 

Stravování na Peloponésu.

Tradičně v Řecku není se stravováním problém. Přesto bych řekl, že výběr z nabídky druhů jídel, množství jídla v jedné porci a pestrosti porce (obloha, saláty, apod.) na Peloponésu poněkud pokulhává ve srovnání s Krétou. Mým výběrem byly klasicky rybí pokrmy a obzvlášť zde byl sortiment o poznání menší nežli na Krétě. Stravovali jsme se příležitostně na cestách v restauracích, které se nám líbily, nebo v praktických rychlých pouličních občerstveních. Také obsluha byla mnohem horší než jsme byli zvyklí na Krétě. Mnohem delší čekání na jídlo, jídlo dodané s velkými časovými rozdíly pro jednotlivé osoby u jednoho stolu, chyby v dodržení objednávky (jednou mě dokonce zcela zapomněli donést objednané jídlo !). Kuřáci ve stravovacích prostorách, a to dokonce i v řadách obsluhujícího personálu !!! - tento obrovský problém velmi ovlivňoval výběr stravovacího místa a několikrát jsme museli odejít a hledat jiné místo, ačkoliv jsme se již usadili, protože jsme až dodatečně zjistili, že se v zařízení kouří.

 

 

Počasí na Peloponésu.

Po dvou týdnech prožitých na Peloponésu, (červenec 2003) jsem musel konstatovat, že tradiční "výhrůžky" průvodců o velmi vysokých teplotách se tradičně nepotvrdily. Teploty byly celkem příjemné, v rozmezí od 35 do maximálně 45 stupňů, což je v místních podmínkách, kde prakticky stále vane vítr od moře, obdobné, jako když je u nás doma 25-35. Vedra u nás v ČR, kdy je 40 stupňů a dusný vzduch se ani nehne, jsou o poznání krutější. Na obloze byly prakticky stále mraky a občas bylo i dost zataženo. Zažili jsme také několik dešťových přeháněk. Na koupání však bylo teplo dostatečné a moře teplé.

 

Další fotografie najdete v části Fotogalerie.

 

Služby znalce z oboru oceňování nemovitostí a stavebnictví najdete zde.

Znalec - odhadce