Základní informace a postřehy z cesty a některé výpisky z cestovního deníku.

Úvod.

Kréta je nádherný ostrov, kdo ho poznal, ten to jistě potvrdí. Krétu protíná 35 severní rovnoběžka, která mimo jiné prochází také Marokem, Alžírskem, Tuniskem a protíná se právě na Krétě s 25 východním poledníkem. Svojí polohou jde tedy opravdu o nejjižnější místo Evropy (ostrov Kypr, který leží na stejné rovnoběžce, je součástí Malé Asie a Kanárské ostrovy, ležící na třicáté rovnoběžce, tedy ještě o 5 stupňů jižněji, jsou ostrovy náležejícími k pevnině Afriky). Na Krétě leží nejjižnější město Evropy Ierapetra. Jde o největší řecký ostrov, dlouhý 250 km a široký od 12 km do 60 km. Z jihu Krétu omývá Lybijské moře, ze severu moře Krétské. Tyto údaje se však dozvíte z úvodní strany každého průvodce, takže konec opisování průvodců a knih, to není smyslem těchto stránek. Nebudu se také zmiňovat o starořecké mytologii, tu jistě každý znáte již ze školních lavic. Smyslem stránek je uvést některé osobní zkušenosti, které se v průvodcích a knihách nenajdou. Na Krétě žijí velmi hodní dobrosrdeční a poctiví lidé. Na Krétě se nekrade, snad pouze "turisté", průvodkyně nám říkala, že za čtyři roky pobytu na Krétě zde zažila pouze jednu krádež, a té se dopustila anglická turistka. (Oddechl jsem si, že to nebyl nikdo z České republiky) Jsou zde velmi zajímavé a zvláštní hory, v horách žijí velmi zajímavá zvířata, všudepřítomné divoké kozy, kterých je tu tisíce a platí zde za symbol svobody a volnosti, na kterou jsou domorodci velmi hrdí a pyšní, dále budete potkávat ovce a také oslíky. V horách můžete vidět i orla nebo supa. Je zde velmi zajímavé tropické rostlinstvo (banány pěstované pod širým nebem, rohovník, samozřejmě pomeranče, citróny, apod.), roste zde 150 druhů rostlin, které jinde nerostou. Je zde krásné a různorodé pobřeží, jsou zde zajímavá a romantická města a vesničky s osobitým a velmi skromným způsobem života, a všude kolem krásná doslova pohádková historie, opředená bájemi a pověstmi. To vše pod pálícím sluncem.

 

Za čím jsme na Krétu přijeli ?

Na Krétě jsem byl poprvé v roce 2001 v červenci. Splnil se mi tím jeden z dávných cestovatelských snů. Tento ostrov jsem totiž chtěl navštívit již několik desítek let. Už od dětství (měl jsem vždy rád historii) jsem si při čtení starořeckých bájí a pověstí představoval jak asi vypadá Diova jeskyně v pohoří Diktí, jak vypadalo Daidalovo bludiště kde žil Minotaurus, kde bojoval Théseus s Minotaurem za pomoci Adriany a kde žil a panoval mocný král Minoa. Nyní jsem si konečně mohl prohlédnout všechny čtyři Minóovi paláce (Knósos, Faistos, Malia a Zakros) a nechat se unést prostředím kolem nich do minóiské doby a vžít se trochu do tehdejšího života na Krétě. Na místě jsem potom v knósském paláci mohl hledět směrem k moři, kudy Daidalos se svým synem Ikarem uletěli na slepených křídlech z paláce Minóa a Ikaros se poté zřítil do Krétského moře. Daidalos se tehdy dostal až na Sicilii. Tak tento dávný sen se mi touto cestou konečně splnil, připadal jsem si jako v pohádce. Na Krétu jsme přijeli především za čtyřmi cíli.

 

1) Za historií, starořeckou minojskou kulturou a mytologií.

2) Za přírodou, hory, pobřeží, moře, flóra, fauna.

3) Za poznáním, současného života lidí na Krétě, města, vesnice, život místních obyvatel.

4) Za vývojem a současným stavem krétského stavebnictví.

Rozhodně jsem nepřijel polehávat na plážích, lelkovat a poflakovat se po lidmi přeplněných promenádách a účastnit se kabaretů v davových šílenstvích, které se pořádají v okolích ubytovacích zařízení. To (velmi slušně řečeno) hodně nemám rád.

 

Podmínky pobytu.

Celých 12 dní pobytu jsme měli ubytování ve Stalidě v apartmánu. Kvalita ubytování byla sice o něco nižší než jsme obvykle zvyklí, ale nakonec jsme byli spokojeni. Po celou dobu pobytu jsme měli vypůjčené auto, Hyundai Atos s klimatizací. Na každý den byla naplánována (z domova pečlivě připravená) konkrétní poznávací trasa po ostrově. Najezdil jsem na ostrově 2540 km. Ubytování bylo bez předplaceného stravování, které by časově omezovalo výpravy po ostrově. Stravování bylo řešeno operativně v náhodných restauracích po celé Krétě, což zde není vůbec žádný problém. Ráno jsme totiž zpravidla odjížděli velmi brzy před snídaní a vraceli jsme se až pozdě po večeři.

 

Co jsme chtěli vidět ?

Z domova jsem měl nastudované mapy a průvodce a knihy a podle nich naplánované konkrétní poznávací trasy. Přečetl jsem si také znovu, již po mnohokráte, starořecké báje a pověsti. Naplánoval jsem návštěvu mnoha míst, s tím, že spojovací trasy mezi nimi vedly tak, abychom při cestování poznali také území mezi těmito místy. Trasy vedly nejenom po hlavních frekventovaných cestách, ale také těmi nejzapadlejšími cestičkami v horách, které ani na mapě nenajdete.

Mezi nejdůležitější cíle naší cesty patřila tato místa:

01) Soutěska Samaria.

02) Pláž Elafonisi.

03) Lassithi – náhorní plošina.

04) Nidas – náhorní plošina.

05) Dikteo Andro – Diova jeskyně v pohoří Dikti.

06) Ideo Andro – Diova jeskyně v pohoří Idi.

07) Psiloritis – hora v pohoří Idi, nejvyšší hora Kréty 2456 m.

08) Knósos - palác Minoa.

09) Phaistos - palác Minoa.

10) Malia - palác Minoa.

11) Kato Zakros - palác Minoa.

12) Ierapetra – nejjižnější město Evropy, a celé jihovýchodní pobřeží.

13) Vai – palmová pláž.

14) Matala – pláž a jeskyně hippies.

15) Chania – jedno z nejkrásnějších měst ostrova.

16) Rethimno – jedno z nejkrásnějších měst ostrova a rozsáhlá pevnost.

17) Iraklion – hlavní město ostrova - přístav a sobotní trh.

18) Agios Nikolaos – významné město.

19) Spinalonga - ostrov malomocných.

20) Pohoří Dikti, pohoří Lefka Ori a pohoří Idi.

21) Banánové plantáže - exkurze u jednoho z místních úspěšných farmářů.

 

Jak je vidět z výčtu míst tak jsme se těch 12 dní opravdu nenudili a opravdu jsme všechny tyto cíle se zájmem, vyzbrojeni literaturou, mapami, kamerou a fotoaparátem, zkoumali a poznávali. Bylo to krásné.

Zde je pro názornost mapa ostrova.

západní část ostrova

 

centrální část ostrova

 

východní část ostrova

 

Co jsem se před cestou (ne)dozvěděl ?

Nejprve jsem si sehnal před cestou tři průvodce (Olympia, Globetrotter GeoClub, Polyglott) a několik map 1:200 000 a plány různých míst a měst. Všechny průvodce jsem postupně přečetl, ale shledal jsem, že jejich kvalita je velmi špatná. Informace uvedené v těchto našich průvodcích jsou bohužel jenom velmi povrchní a je jich velmi málo. Nejlepší průvodce po Krétě, jaký se mi doposud dostal do rukou je bohužel v němčině, ale přesto stojí za to. Je v něm mnohem více informací než ve všech našich výše zmíněných průvodcích dohromady. Najdete ho ke koupi zde, nebo lze také běžně koupit ve SRN. Znovu jsem si také pročetl starořecké báje a pověsti. Vyhledal jsem si také různé informace na Internetu, kde jsem našel opravdu velmi mnoho, a už také proto jsem si řekl, že po příjezdu tyto cenné informace i já touto cestou poskytnu zase ostatním a oplatím tak tento dar. Všechny podklady jsem podrobně prostudoval, našel jsem v nich i mnoho rozporů. Pak jsem si vybral co chci vidět. Potom jsem shromáždil konkrétní dotazy (co jsem se nikde nedočetl) a kontaktoval jsem e-mailem několik cestovních kanceláří zabývajících se Krétou. Bohužel jsem zjistil, že naše cestovní kanceláře mají velmi špatnou úroveň. Jejich pracovníci buď neodpověděli vůbec, nebo se přiznali, že na žádný z dotazů neumí odpovědět. Ani průvodkyně Čedoku přímo na Krétě nevěděla vůbec nic a poskytovala pouze velmi povrchní a obecné informace, které všichni znali, protože jsou napsány ve všech průvodcích. Je to ostuda, když průvodkyně povídá to co si všichni již dávno přečetli v knihách a mapách. Takový průvodce má nulovou hodnotu. Průvodkyně Čedoku mně dokonce řekla, že na Psiloritis ještě nikdy nebyla ačkoliv provádí po Krétě už čtyři roky !!! Takže mně nezbylo než experimentovat. Když jsem se např. zeptal, která ze tří výstupových tras na Psiloritis (Kouroutes, Kamares, Ideo Andro) je nejlepší, kterou mi doporučuje výstup a kterou sestup neznal odpověď vůbec nikdo. Nikdo také nevěděl jízdní řády lodní dopravy (např. z Chora Sfakionu do Agios Roumelli) a nikdo ani nedovedl odhadnout jízdní časy, např. v kolik mám vyjet ze Stalidy, abych byl ráno v 06,00 hod. ve Chora Sfakionu. I mnoho dalších dotazů končilo rozpačitým krčením ramen. Průvodkyně nám byla schopna tak maximálně říci podobné informace jako, že na rohu je poštovní schránka, ale tu jsme všichni viděli, takže jsme si vzpomněli na scénu z filmu Vrchní prchni (stírače stírají) a tyto velmi duchaplné informace naší průvodkyně jsme přecházeli mlčením a soucitným úsměvem. Informace, které jsem dostal, bylo jich jen velmi málo, se nakonec ukázaly většinou stejně jako nepravdivé.

 

Cesty - časy.

Letadlo:

Boening 737 - 800

Doba letu - 1 hodina a 20 minut.

Výška letu - 11 km.

Rychlost letu 850 km/hod.

Venkovní teplota vzduchu v letové hladině 11 km byla - 55 stupňů C.

 

Autem po Krétě v minutách:

Stalida - Iraklion - 15 minut.

Stalida - Vai - 1 hodina a 45 minut.

Stalida - Rethymon - 1 hodina a 15 minut.

Stalida - Chora Sfakion - 2 hodiny a 15 minut.

Stalida - Chania - 2 hodiny.

Chania - Elafonisi - 1 hodina a 30 minut.

Stalida - Elafonisi - 3 hodiny a 30 minut.

 

Poznámka:

Uvedené časy jsou platné pro velmi svižnou jízdu. Atos byl schopen max. 150 km/hod. a při své výšce se v zatáčkách poněkud nakláněl. Při jízdě s Atosem jsem vzpomínal na naší Felicii, která je o poznání lepší a lépe sedí v zatáčkách. Delší trasy po hlavních silnicích jsem projížděl většinou brzy ráno, nebo pozdě večer, tedy za tmy a při slabším provozu.

 

Ubytování.

Byli jsme ubytováni v zánovním apartmánu LIA o třech nadzemních podlažích, a to v nejvyšším patře. Apartmán byl vzdálen asi čtyřicet metrů od pláže v rekreačním středisku Stalida, pět kilometrů východně od Chersonisosu. Apartmán měl ložnici s manželskou postelí a běžným pokojovým zařízením, obytnou místnost se dvěma lůžky a částečně odděleným kuchyňským koutem, koupelnu se sprchovým koutem a WC a balkon s výhledem na moře.

Hned první zjištění při ubytování nebyla příliš příjemná.

V oknech nebyly žaluzie ani sítě, pouze okenice. Do místností potom vlétává různý hmyz z venku, takže ve své posteli jsem lovil cikády a hmyz velmi podobný švábům. V noci vás potom občas mohou potrápit i komáři. Až do návštěvy Kréty jsem považoval za nejhůře vybavené obce, co jsem kdy viděl, vesničky na Ukrajině, kde jsem se toulal v roce 1982. Nyní už vím, že Ukrajina z roku 1982 je proti Krétě v roce 2001 v tomto směru "vyspělou zemí". Přemýšlel jsem jak je vůbec možné, že Řecko, které má takto chudobné části, je v Evropské unii a nám dělá EU takové problémy s přijetím.

V této souvislosti mě také trochu rozzlobila jedna příhoda, která dokumentuje, že Řekové mají představu o naší zemi jako o zemi chudáků. Přitom ve srovnání právě s Řeckem je opak pravdou. Při jedné z večeří ve městě Rethimno, se s námi dal obsluhující do řeči. Na Krétě je to zvykem, Kréťané se vždy pokouší až nevhodným a vlezlým způsobem navazovat bližší slovní kontakt. Tento vrchní neskrýval překvapení nad tím, že rodina z České republiky je na dovolené v Řecku, má vypůjčené auto, jezdí si po ostrově daleko od místa pobytu a objednává si klidně ta nejdražší jídla. Tolik mu to vrtalo hlavou, že se nakonec zeptal čím jsem a kde pracuji, že prý asi pracuji v Německu. Začal se také zajímat o ekonomickou situaci v České republice. S gustem jsme ho ujistili, že já jsem obyčejný český učitel, do Německa bych nikdy pracovat nešel, protože mě to neláká, a ekonomická situace naší země je rozhodně mnohem lepší než ekonomická situace Řecka. Velmi se divil.

 

Lidé, život a nenaplněné obavy.

Lidé jsou velmi dobrosrdeční, přátelští, (mnohdy až doslova vlezlí), kamarádští, čestní a poctiví. Řekové nekradou, nepodvádějí, vše řeší s úsměvem a velmi rádi ve všem pomohou. Velmi mě překvapila jejich jazyková vybavenost, kdy žebrající chudáci i v těch nejzapadlejších horských vesničkách žebrají v anglickém jazyce. Průmysl nemají vybudován žádný a Kréta je velmi chudá zem. Zemědělci, rybáři a "turistika", to jsou na Krétě jediné tři zdroje obživy obyvatelstva. Turistika je v úvozovkách proto, protože Řekové opravdovou turistiku neznají a za turisty považují cizince polehávající na plážích a lelkující v "turistických", tedy ubytovacích centrech. Pro opravdovou turistiku není Kréta vůbec vybavena a není na ní připravena. Domorodých obyvatel je na Krétě málo, v "turistických" oblastech jsou většinou Řekové, kteří přijíždějí na letní sezónu z pevniny Řecka. Řekové jsou skromní a ceny jsou velmi přijatelné, nižší než v Itálii nebo ve Španělsku takže po této stránce si zde náš člověk připadá velmi dobře. To je sice příznivé, ale tato řecká skromnost způsobuje zřejmě také řeckou chudobu. Silnice mají rozbitý povrch. Obavy z toho, že jsou na Krétě nebezpečné serpentiny bez svodidel a velmi úzké silnice nad srázy, jak jsem byl před odjezdem několikanásobně varován, se však nenaplnily. Ačkoliv jsem projel ne stovky, ale doslova tisíce kilometrů křížem krážem po krétských silnicích, a to i po cestách nejnižší kategorie, málo navštěvovaných a horských, nenašel jsem nikde alespoň srovnatelné silnice se silnicemi na Mallorce (Sa Calobra, Formentor), v Makedonii (Prizren-Tetovo) nebo v Chorvatsku (Hvar). Co do zatáček, šířky silnice a svodidly nezajištěných strmých srázů je Mallorca, Makedonie i Chorvatsko horší, takže v tomto směru můžete být zcela bez obav. Povrch vozovky je však horší na Krétě, velmi časté výmoly, prašné úseky, apod. Chudoba se však projevuje nejen na silnicích. Ubytování mi velmi připomínalo Lvov a Oděsu na počátku osmdesátých let. Obtěžování žebráky, (jedna stará paní, v kopcích nad ostrovem Spinalonga, se snažila dostat se za námi až do auta a stále lámanou angličtinou omýlala "dejte drachmy, já moje koza a můj osel už brzy umřeme"), mi připomínalo zase Rumunsko let šedesátých. Téměř všude na Krétě je smetiště. Kréťané jsou zvyklí odhazovat odpadky všude kam je zrovna napadne. Není výjimkou, že jedete za autem domorodce a z okénka do příkopu vyletují prázdné plastové lahve, plechovky od nápojů a igelitové tašky s odpadky. Častá jsou smetiště uprostřed krajiny. Na krásných voňavých keříčcích tymiánu se válí spousta odpadků. Odpadky se povalují i po, méně frekventovaných, historických památkách (např. bývalý chrám na skalním výběžku v Chersonisosu kde můžete vidět krásné historické mozaiky, na nich povalené zbytky mramorových volutových sloupů, a to vše zasypáno v odpadcích, samozřejmě s překrásným výhledem na moře a Chersonisos). Není to dílo turistů, ale místních obyvatel. Supermarkety mají mnohem menší sortiment než jsme zvyklí u nás a nejsou otevřeny jako u nás 24 hodin denně, ale v nočních hodinách, a v neděli mají zavřeno. Nenaplnily se ani obavy z veder. Byli jsme na Krétě v červenci, ale žádná nesnesitelná vedra jsme nezaznamenali. Nejvyšší teplota byla 37 stupňů C, což při stálém ostrovním větru nebylo nic nepříjemného. Ačkoliv jsme měli auto s klimatizací tak při návratu z jedné horské výpravy mě jako řidiče posádka přiměla dokonce k tomu, abych naopak zatopil, protože cestujícím byla v horách zima. V horách fouká velmi silný vítr. Jako nepravdivá se ukázala i tvrzení mnoha lidí, dokonce i naší průvodkyně, že na Krétě v červenci neprší. Mohu Vás ujistit, že jsme v červenci v pohoří Lefka Ori docela normálně zmokli a bylo silně zataženo, docela stejně jako v našich horách.

Neptejte se místních obyvatel kde co je, stejně nic nevědí. Řekové vůbec neznají svojí zemi. Oni sami nikam nechodí ani nejezdí a když se zeptám kde se nachází nějaké místo na Krétě, které je např. na pohlednici, nebo jsem se o něm někde dočetl, tak nevědí nic. Samozřejmě s výjimkou velmi známých míst, která znáte i Vy z průvodce. Mnoha lidí jsem se dotazoval na podrobnosti výstupu na Psiloritis a ode všech jsem dostal stejnou odpověď. "Proč tam chcete lézt ?, tam jsem nikdy nebyl a neznám nikoho kdo by tam byl." Nedovedu si představit, že by Češi odpovídali obdobně při dotazu na výstup na Sněžku. V horách kde nejsou turisté je krásně. Nádherná příroda a krásný klid. Rozhodně se vyhýbat turistickým centrům a místům navštěvovaným "turisty". Tam je velmi nepříjemné prostředí samé hospody, zápach, ruch, odpadky, hluk. Krásně je v horách kde je lidí málo, opět s výjimkou frekventovaných tras, např. Samaria, kde rovněž proudí davy. Vyhýbejte se také plážím v "turisticky" frekventovaných sídelních útvarech. Viděl jsem jich mnoho (jednu jsem měl přímo pod okny ve Stalidě), tyto pláže jsou špinavé a přelidněné. Na ostrově však po prozkoumání pobřeží najdete mnoho krásných menších liduprázdných plážiček, které jsou ukryty v zákoutích mezi útesy pobřežních skal. Všechny pláže jsou volně, veřejně přístupné zdarma. Pozor - paláce např. Minojské otevírají až od 8,00 hod. takže pokud dorazíte dříve, budete čekat před branou. V méně frekventovaných oblastech jsou velmi špatně značené silnice, některé odbočky nejsou označeny vůbec a proto se obtížně hledají. Chybí také podrobné mapy. Používal jsem několik map, nejvíce mapu v měřítku 1:200 000 společnosti Freytag a Berndt kde jsou silnice tří kategorií – červená, žlutá, a bezbarvá. Tmavě žlutá je hlavní silnice, červená je na úrovni naší okresní silnice a žlutá je na úrovni našich místních komunikací. Černě jsou vyznačeny některé cesty, zpravidla kamenité a prašné. Ve skutečnosti je však silnic i cest mnohem více, které nejsou vůbec v mapě vyznačeny. Mapy, které dostanete při zapůjčení auta jsou spíš reklamní parodie na mapu. Hodně cest je prašných, najít tu správnou je věcí citu a odhadu konkrétní situace podle konfigurace terénu. Turistické mapy a značené turistické cesty jsem nikde neviděl, na takový přepych zapomeňte.

 

Stavby.

Chtěl bych si někdy přečíst řecký SZ (stavební zákon). Stavby se zde staví několik let po částech, zřejmě podle finančních možností investorů. V krajině tak trčí tu základy, tu skelet, tu skelet s částečnými vyzdívkami. Na některých stavbách je vidět, že jsou rozestavěné již mnoho roků. Stavby nejsou dokončovány, střechy jsou provizorní a na stavbě je patrné, že se počítá s nástavbou. Ze svislých nosných konstrukcí trčí ocelová výztuž. Staví se velmi jednoduše a levně. Mělké základy (v této oblasti nevymrznou), železobetonová monolitická konstrukce. Střecha většinou žádná, střechou je strop posledního podlaží. Pokud je střecha, krytiny jsou jednoduché z obyčejných pálených ražených nebo tažených tašek uložených na latě. Střechy jsou jednoduchých tvarů šikmé, nebo ploché ale bez hydroizolací pouze s odvodněními. Z posledního podlaží trčí z nosných prvků ocelové pruty armatury, jako kdyby se mělo zítra pokračovat v betonáži dalších podlaží. Většina staveb je takto rozestavěných a běžně užívaných, přičemž na materiálu je zřejmé, že takto stojí a slouží již řadu roků. Stavby většinou nejsou připojeny na místní vodovod ani kanalizaci, protože tyto inženýrské sítě prostě nejsou vybudovány, pouze ve větších městech. Vodu čerpají z vlastní studny, výtlakem na střechu domu do nádrží se slunečními kolektory. Odtud voda teče samospádem do objektu, takže je velmi malý tlak. Nádrže na střeše mají omezený objem a čerpadla jsou poddimenzována, takže voda teče chvílemi slabě a chvílemi vůbec, podle toho, kolik lidí jí právě pouští. Domovní kanalizace je svedena pouze do trativodů vedle domu, nesmí se do ní vypouštět papíry, protože trativody by se zanesly. Použité papíry se proto odhazují do koše na odpadky uvnitř obytného prostoru, kde se skladují než je k tomu odpovědný zřízenec vynese. Elektrické přípojky jsou provedeny vzdušným kabelovým vedením, takže všude visí vzduchem kabely. Elektřina je na Krétě vyráběna ve větrných elektrárnách, vítr zde fouká prakticky stále. Izolace nejsou žádné, ani tepelné, ani hydroizolace, natož akustické. Ostatní prvky PSV jsou velmi obyčejné, vybavení je celkově velmi podstandardní. Okna jsou pouze jednoduchá. Ve vybavení domů většinou chybí žaluzie a sítě v oknech. Povrchové úpravy nejsou, pouze nátěry přímo na nosné betonové konstrukce. Abych nekřivdil, u nás v koupelně a WC byla dlažba a obklad.

 

 

Samaria.

Velmi obtížně jsem sháněl základní informace potřebné k cestě do soutěsky Samaria, proto základní informace uvádím zde, pro ostatní "nešťastníky". Soutěska je přístupná z obou stran, tedy vstup je opravdu umožněn jak ze strany Omalos (z hor) přes Agios Nikólaos tak i ze strany Agios Roumelli (od moře). Do Roumelli nevede silnice, musí se tam jet lodí z Chora Sfakionu. Když zaparkujete na straně Omalos (v pohoří Lefka Ori), nedostanete se potom ze Sfakionu k autu, jedině zase autem. V tom je hlavní problém. Pokud se nechcete tlačit v autobuse s turisty a nejenom v autobuse, ale i v soutěsce samotné, tak musíte být na místě dříve než ostatní a nesmíte jet s hromadnou výpravou. Potom máte v podstatě pouze dvě možnosti. První je, že se domluvíte s nějakým kolegou, každý pojedete z jedné strany a až se potkáte v soutěsce, vyměníte si klíčky od vozů. Pro ty méně zdatné je lepší jít z Omalosu, protože se jde stále dolů. Druhá možnost je, že si soutěsku dáte tuplovaně, tedy tam a zase nazpátek. Není pravda, že Samaria je náročná túra. Celou soutěskou vede velmi pohodlný chodník a proti vysokohorským túrám a terénům, na jaké jsme zvyklí třeba i z našich a slovenských hor, je to velmi pohodlná procházka. Najdete tam i malé děti a starší lidi v důchodovém věku. Každý rok prochází tímto kaňonem přes 300 000 turistů. My jsme volili druhou možnost, jeli jsme zespodu z Agios Roumelli, abychom nepřišli o jízdu lodí, a šli jsme nahoru a zase dolů. Soutěska měří, včetně přístupové cesty, 18 km, od dolní kasy k horní kase je to 12,8 km. Není žádný problém jí za 3,5 hodiny vyjít směrem nahoru celou a za další 2,5 hodiny jí zase seběhnout dolů. Nejkrásnější částí soutěsky je její spodní třetina, kde je také legendární železná brána, což je místo, ve kterém je kaňon dole pouhých 3,5 m široký a skalní stěny jsou zde 300 m vysoké. Celou soutěskou a tedy i Železnou bránou protéká horský potok. Vzhledem k tomu, že jde o nenáročný terén lze těchto 2x18 = 36 kilometrů proběhnout celkem v pohodě za 3,5 + 2,5 = 6 hodin, tedy průměrnou rychlostí 6 km/hod celkem volným tempem. Potom Vám zbude ještě 15 minut rezerva, abyste stihl loď zpátky. Když se po cestě příliš zahledíte do opravdu krásné přírody a ztratíte tak více času, tak se nic neděje, otočíte se o něco dříve, abyste stihli sejít zase dolů do Roumelli.

První lodí ze Sfakionu jste v Roumelli v 11,45 hod. a poslední loď z Roumelli do Sfakionu Vám jede v 18,00 hod., což je 6 hodin a 15 minut času na soutěsku. Loď po cestě ze Sfakionu do Roumelli staví v pobřežní vesničce Loutro (lázně), do které se lze dostat pouze po moři, nebo pěšky po pobřežní, nebo horské stezce.

 

Lodě ze Sfakionu do Roumeli odjezd 10,30; 12,30; 16,45; 19,00. Lodě z Roumeli do Sfakionu odjezd 11,30; 15,45; 18,00. Loď jela 1 hodinu a 15 minut. Cesta lodí stála 1500 drachem (jedna cesta). Zpáteční lístek tedy 1500+1500= 3000 drachem na osobu. Vstup do soutěsky Samária 1200 drachem na osobu. Děti do 15 let zdarma, studenti volné vstupné, ale pouze pro organizované výpravy jinak ne.

Další fotografie najdete v části Fotogalerie.

 

Jak se jezdí na Krétě ?

Dálnice na ostrově není. Tmavě žlutá = nová, jako naše státní, červená = naše okresní, žlutá = naše místní, bezbarvá = prašná cesta. Předpisy se moc nedodržují, ale jezdí se celkem pomalu. Když jedete rychlostí 130 km/hod a více tak už většinu aut dojíždíte. Dojížděná auta však před Vámi okamžitě uhýbají ke krajnici a tak je možné předjet je i v protisměru na zdánlivě nemožných místech. Narazíte však bohužel i na nechápavé řidiče, některé turisty, kteří se nedokáží přizpůsobit místním zvyklostem a při dojetí Vám neuhnou a tupě jedou uprostřed a stále překážejí, těch je ale menšina. S tím je však třeba počítat. Krétská auta jsou ve velmi špatném technickém stavu, obzvláště v horách, kde jezdí auta, která byste u nás považovali spíš za nepoužitelné vraky. Ze všech stran bouraná rozbité reflektory, visící promačkané plechy. Podobné jako na Ruských vesnicích počátkem osmdesátých let, nebo na našem vrakovišti. Pokutu za rychlou jízdu jsem měl platit pouze jednou. Policisté mě naměřili mnohem větší rychlost, (tuším, že na povolené sedmdesátce asi 115 km/hod). Už jsem byl smířen s osudem a byl bych zaplatil, ale velmi mě zaujala ruční "puška", radar, kterým jsem byl zaměřen a změřen. Policista s ní zamířil na přijíždějící auto i na vzdálenost cca 200 m a na displeji odečítal digitální záznam o rychlosti přibližujícího se vozidla. Ta věc si dokonce pamatovala naměřené hodnoty a čas měření. Chvíli jsme to probírali a za chvíli jsme byli s policistou na takové úrovni rozhovoru, že mně už ani nemohl dát pokutu. Prostě jsem to ukecal. Po cestě nazpátek jsem ho už zdravil. Vzpomněl jsem na pravý opak, naprosto nepřístupné a nekompromisní policisty, které jsem potkal v Rakousku a Chorvatsku.

 

Co se pěstuje na Krétě ?

Jsou to všechny pro nás běžné druhy zeleniny a ovoce a kromě toho ještě něco tropického navíc. Vše dostanete v mnoha stáncích nejenom v obcích, ale i podél silnic.

Svatojánský chléb (rohovník), třešně, banány, vlašské ořechy, bambus, lískové ořechy, fíky (smokvoň), melouny, mandlovník (mandle lze natrhat i podél silnic), dýně, pomeranče, rajčata, citróny, okurky, tymián, víno, broskve, papriky, meruňky, hrušky, nektarinky, jablka, med a další. Především však olivy, kterými je ostrov v některých částech porostlý v obrovských plochách. Například celý poloostrovní výběžek na severovýchod od města Neapoli je prakticky jeden obrovský olivový háj.

Navštívili jsme banánovou plantáž v severovýchodní části ostrova (za odbočkou na pláž Vai, pojedete po prašné (kamenité) cestě vlevo až kam to půjde, dojedete k farmě), kde se nám dostalo i velmi podrobné přednášky místního farmáře, o pěstování a sklízení banánů, oliv, rohovníku a dalších místních zemědělských plodin. Prohlíželi jsme sazenice banánů a poslouchali jak se rostliny množí a ošetřují, bylo nám vysvětleno jak a kdy se sklízí olivy a jak se z nich lisuje olej, apod. Ochutnali jsme také plody ve skladech (sklep kde banány dozrávají) a prohlédli jsme si místní zemědělské stroje, funkci lisu na olivový olej, apod. Kromě výše uvedených zemědelských plodin pěstoval zemědělec také palmy a bambus.

 

Koupání

I když koupání u moře nebylo cílem naší cesty tak přesto jsme se koupali každý den několikrát, a to vždycky na jiném místě, při našich cestách jak jen to šlo. Nejhorší koupání, někdy až nemožné, je na plážích v turistických centrech. Např. v místě našeho ubytování Stalida je koupání prakticky nemožné. Hlava na hlavě, špinavá voda, odpadky ve vodě i na pláži. Občas dokonce hnědá mastná pěna na hladině a mastné duhové skvrny tvořící povrch hladiny vody. Lze však najít pláže mimo tato rušná místa a tam je koupání fantastické. Uvedu alespoň dva tipy, jeden na velkou pláž a jeden na malou romantickou a přitom velmi snadno dostupnou. Obě velmi snadno najdete.

- Na jihovýchodním pobřeží na trase Ierapetra–Makrigia, asi 6 km za Ierapetrou je velká pláž Long Beach. (Mimochodem při této výjezdové komunikaci z Ierapetry je v Ierapetře po pravé straně slušný supermarket s lepšími cenami.) Je zde velmi pěkné koupání na velké dlouhé pláži s příjemným hrubým barevným pískem. Ze silnice není pláž vidět. Na pláži je jen velmi málo lidí a naprosto čistá voda. Další fotografie viz. fotogalerie.

- Pokud pojedete na Vai, doporučuji přejít přes skalnatý výběžek vpravo (od příjezdu). Půjdete na skalní vyhlídku a za vyhlídkou přes skálu dozadu vede pěšina. Dostanete se tudy na druhou menší pláž, která bývá zcela prázdná. Je zde velmi pěkné koupání. Pokud ovšem nechcete raději trávit čas ve stínu krásného palmového háje pláže Vai. Další fotografie viz. fotogalerie.

- Pobřeží na jiho západ od Ierapetry směrem do Mitros je pro koupání nevhodné, je skalnaté. Je to oblast fóliovníků, pěstování paprik, rajčat, melounů ve velkém. Stejně tak nehledejte koupání na pobřeží severozápadního výběžku (severně od Spinalongy) mezi Plaka a Agios Andreas. Jsou tam v mapě vyznačeny dvě pláže, a protože je to velmi zapadlé místo, tak jsem se tam vydal. Našel jsem tam sice velmi rozsáhlé a zajímavé olivové háje, ale pláže žádné, pouze skalnaté pobřeží.

 

Energie

Plyn na Krétě není, tuhá paliva se nepoužívají, zbývá tedy pouze ekologická elektrická energie z větrných elektráren. V horách jsou celé řady a kolonie větrných "mlýnů" elektráren, většinou moderních stožárových. Uvidíte je například v pohoří Orno na horském hřebenu Askordalia při cestě do města Sitia.

 

Procházky po městech

Je třeba rozlišovat tři kategorie obcí, a to města, vesničky a nakonec rekreační areály a střediska.

- Po městech jsou procházky za poznáním velmi zajímavé. Nejhezčí města, které jsem zde poznal jsou Rethimno, Chania a Agios Nikolaos. Některá městečka jsou zajímavá např. Ierapetra, Sitia, Kandanos, některá mě zklamala.

- Vesničky jsou velmi chudé a jednoduché. Nenašel jsem vesničku, která by se alespoň přiblížila krásnému Fornalutxu na Mallorce.

- Rekreační střediska jsou dost hrozná. Všude je to stejné, ulice s krámky se suvenýry, jídlem a občerstvením a vlezlí Řekové, kteří Vás doslova obtěžují, tahají a nahánějí do svých zařízení. Vyhýbat se těmto místům je jediné řešení.

 

Turistika na Krétě

Na Krétě si místní obyvatelé na turistiku nepotrpí. Vůbec nevědí co to je a nechápou jí. Sami Kréťané vůbec neznají svoji zem, každý zná pouze nejbližší okolí svého bydliště a vůbec nerozumí tomu, že turista chce něco poznat. Několikrát se mi stalo, že jsem na dotaz, kudy se jde tam a tam dostal nechápavou odpověď "a proč se na to ptáte, proč tam chcete jít, zůstaňte přeci tady, tady je dobře, Vám se to tu nelíbí ?" a začne Vám nabízet jídlo a pití. Kréťané nejsou vůbec na turisty připraveni, nemají žádné podrobné turistické mapy, nemají značené turistické cesty, nemají na horách rozcestníky s označením cíle cesty, značky, vzdálenosti a předpokládané doby chůze. Turistika na Krétě je velmi zaostalá. Vše se soustřeďuje pouze na návštěvníky pro které se organizují hromadné návštěvy různých atraktivních míst nikoliv na turisty. Jde zde čistě o komerční záležitost. Návštěvníci jsou v místě pobytu neustále přesvědčováni, aby utratili peníze v krámcích nebo za hromadné zájezdy, nějaké akvaparky a podobné pouťové artrakce. To je prostě hrůza. Kdo chce opravdu poznat Krétu, musí se umět úplně odpoutat od těchto komerčních omezení a hledat jiné možnosti poznání Kréty.

 

Jídlo

Stravování jsme si zajišťovali po celém ostrově v náhodných restauracích. Není to vůbec žádný problém, nabídka je velmi bohatá, jídla jsou skvělá velmi chutná a obsluha je perfektní. Já jsem jedl prakticky pořád jenom "dary moře", ochutnal jsem z této kategorie snad všechno co se dalo a byl jsem velmi spokojen. Každé jídlo má pestrou zeleninovou oblohu. Jako přílohy jsou hranolky, brambory nebo rýže. Před jídlem dostanete zdarma místní předkrm, což je ochucené bylinkové máslo a čerstvé pečivo a po jídle dostanete opět zdarma, jako pozornost, alkoholický nápoj raki, což je pálenka z hroznového vína. Sobotní dopolední trh v Herakliónu najdete v ulici podél přístavu, tedy nehledejte ho v centru města Odos 1866. Je to největší krétský trh a nakoupíte zde o něco levněji než je obvyklé a nejenom ovoce a zeleninu. Chutné jsou malé krétské banány a rovněž doporučuji k jídlu vždy objednat zeleninové saláty (choriatiky), které jsou ve výborném olivovovém oleji a posypány výborným ovčím sýrem.

Psária – ryby
Kalamaria – krájené, obalované a smažené sépie.
Garides – krevety.
Midja – škeble.
Barbunia - ryby na roštu.
Oktopus – chobotnice – grilovaná.

Mix Fisch - směs darů moře - krevety, langusty, chobotnice, sepie, škeble a ještě několik druhů ryb - velká porce, vše super. - (moje zde nejoblíbenější jídlo)
Marides - do křupava vařené opečené rybičky, jí se i s hlavou, ploutví i ocasem.
Speciální ryba dle vlastního výběru 4 400 drachem, ale stojí to za to !
Souvlaki - kuřecí, nebo vepřové maso na špízu.

 

Na všech svých stránkách používám výhradně svoje vlastní fotografie.

 

Služby znalce z oboru oceňování nemovitostí a stavebnictví najdete zde.

Znalec - odhadce